Někdy koncem roku 2011 jsem s kamarádem Petrem Bambouskem debatoval o uspořádání nějaké víkendové akce. Cílem nebylo ani tak focení, jako spíš odreagování od všedních dnů města a práce. Petra napadla možnost ornitologické terénní stanice na břehu rybníka Blatec u Nákří. Nebyl jsem vůbec proti a tak se začal pomalu domlouvat vhodný termín. Do party se přidal ještě Radek Demjan a já jsem s nápadem výletu oslovil Honzu Ovesného. Vypadalo to na zajímavou partu fotograficky poblázněných lidí a tak jsem se na konec dubna moc těšil. Petr začal vyjednávat ubytování a možnosti příjezdu. Termín se pomalu ale jistě blížil, ale jak už to tak bývá, vždy se musí něco přihodit. Zdravotní stav a pracovní povinnosti některých účastníků jim znemožnili odjezd a tak jsem zůstal jen já s Honzou. Odjezd domlouváme na brzkou hodinu ranní, protože se ještě chceme stavit v Českých Budějovicích na nákup. V Kauflandu nakupujeme něco k jídlu, pití a taky pár pivek na žízeň. Přijíždíme na místo o něco dřív a chata je ještě obsazená. Jedeme si dát oběd. Cestou si všímáme jednoho rybníku, na kterém se to ptactvem jen hemží. Zastavujeme a pozorujeme úplně klidnou hladinu, kterou narušují jen racci lovící mladé kapry, kteří se vyhřívají u hladiny. Pak už hurá ubytovat se. No, chata není žádný luxus, ale na vegetování nám to bude bohatě stačit. Honza dává chladit pivka do rybníka, sedíme u chaty a odpočíváme. Po okolí poletují mlynaříci, kteří Honzu zlákají a tak se chystá k focení.
Já si beru foťák a jdu se projít po okolí. Cestou jsem z rákosin vyplašil pár srnek. V lesíku poblíž chaty jsou pod borovicí skořápky od vajíček, hledím do korun stromů a vidím celkem velké hnízdo a po chvíli si všímám, že na větvích sedí mladí kalousi. Dělám pár dokumentačních fotek a pomalu se vracím k chatě. Vidím, že Honza už degustuje vybraná vícestupňová pivka. Děláme si něco k jídlu, jen tak posedáváme a přemýšlíme, kam vyrazíme další den. I když jsem nepočítal s tím, že víkend budeme od rána do večera fotit, jeden plán jsem přeci jen měl. V okolí se mají vyskytovat rosničky zelené a v hlavě mám pár fotek, které bych se chtěl pokusit ztvárnit. Začíná se pomalu stmívat, obloha je plná hvězd a je krásně teplo.
V tom z dálky zaslechnu žabí koncert. No paráda, rosničky!! Je už řádná tma a tak bereme do ruky baterku, taky lahváče a jdeme to omrknout. Louže na louce je při prohlížení plná rosniček, u kterých probíhají námluvy. Nádhera, ale co teď? Já ještě nemám kompletní nové vybavení od Canonu a tak nemám blesk a Honza si ho nechal doma. No nic, něco vymyslíme a tak jdeme na chatu pro foťáky. Navlíkám si neoprenové broďáky, které jak se po chvíli ukázalo, byly k nezaplacení. Rosničky si přisvětlujeme led baterkou a děláme první fotky. V tu chvíli jsem strašně rád, že nemám FF foťák a díky cropu jsem k objektu blíž než Honza a navíc mám alespoň vestavěný blesk. Taky mám objektiv s delším ohniskem a tak to mám opravdu mnohem lehčí.
Rosničky krásně spolupracují a vystavují se jak modelky. S fotkami už to ale asi tak dobré nebude. Vracíme se na chatu. V rybníku oplachuji broďáky od bahna a jdu se mrknout, jestli se alespoň něco povedlo. Fotek je opravdu hodně, ale asi tak 99% je jich na smazání, ale uvidím doma na PC, možná něco vyberu. Každopádně to byl super zážitek a tak se domlouváme, že to další noc ještě jednou zkusíme. Ráno vstáváme brzo a jdeme se projít. Je celkem chladno, ale nádherně a tak je na trávě překrásná rosa. Přes den se procházíme kolem rybníka, pokoušíme se nafotit zpívajícího samce strnada. Blíží se večer a to znamená druhý pokus focení rosniček. Vyrážíme ještě za světla, ale focení už není tak plodné jako předešlou noc. Víme, že se náš pobyt blíží ke konci a tak přemýšlíme, jak využijeme ráno. Jedna varianta jsou husy, které se ráno přilétají pást na nedaleké pole nebo rosničky v ranní rose. Ráno se nám na pole moc nechce. Ta krásná rosa, která byla předešlý den, taky není. I přesto děláme pár fotek rosniček. Jdeme si dát poslední snídani na břehu rybníka a vrháme se do úklidu. Každý návštěvník chaty musí udělat zápis do deníku a tak i my zanecháváme pár řádků. Odjíždíme. Byl to nádherný víkend a je velká škoda, že se nezúčastnil Petr s Radkem. Doma zjišťuji, že i nějaká ta fotka noční rosničky se povedla a tak mám velkou radost. Honzu asi dodnes hodně mrzí, že nechal blesk doma, ale aspoň je to ponaučení pro příště. Vím, že se na Blatec ještě vrátíme. Hlavně už nic nenechávat doma.
