Polsko – Zubr evropský VI.

Na rok 2020 jsem si naplánoval několik foto-výletů. První akce byla taková tradiční a již po šesté jsem vyrazil na zubry. Původně nás mělo být asi pět, ale některým termín nepasoval. Já jsem nechtěl pár dní před odjezdem předělávat ubytování a ani jsem vlastně neměl jinou možnost, protože na únor už byla v plánu další akce. Nakonec jsem tedy ve středu po obědě vyrazil jen s kamarádem Honzou Kepičem a ve čtvrtek večer nás doplnil můj parťák na polských akcích Vláďa Šebík. Při příjezdu na nás čekalo krásné ubytování na kterém jsem ještě nebyl a nevelká pokrývka sněhu. Při vybalování věcí z auta ještě lehce sněží a tak si říkáme aspoň něco. Ráno vyrážíme na místa, které už dobře znám a netrvá to dlouho a nacházíme první zubry. Jen počasí nám nepřeje. Teplota se pohybuje lehce nad nulou a ta trocha sněhu která na zemi leží rychle mizí. Navíc se při takovém počasí vytváří taková ta nepěkná nefotitelná mlha. Dopoledne se nám daří ještě pár fotek se sněhem a nacházíme i stopy vlků. Odpoledne je ale sníh komplet pryč.

pár fotek mobilem: zubří drbadlo, vlčí stopy a znak parku

Druhý den už hledáme zubry jen v podmáčené mlhavé krajině. Jedno krásné stádo nacházíme v lese, ale to rychle mizí. Snažíme se ho dohledat podle stop, ale nedaří se nám to. Obdivuji tato velká zvířata, že dokáží rychle a tiše opravdu zmizet. Navíc je díky jejich barvě srsti dokážete lehce přehlédnout. Co jsme ale nepřehlédli byla krásně sněhově bíla lasice hranostaj. V lese kde zmizel sníh byla krásně vidět. Pokoušeli jsme se udělat pár fotek, ale je to velice hbité a rychlé zvířátko, které každou chvílí mizelo v nějaké myší noře a nebo dutých kmenech padlých stromů. Jedna lepší fotografie se mi povedla a najdete ji v galerii zde. Vracíme se pomalu směrem k ubytování a zastavujeme se ještě na místě kde se pravidelně pohybuje pět samotářských býků. Býci se pohybují rozprostřeně na loukách a pasou se. Jelikož se brzy stmívá, tak děláme posledních pár fotek a jedeme na pozdní oběd. Večer už čekáme na příjezd Vláďu.

pár fotek mobilem: zubří koupelna, les bez sněhu kde byla dobře vidět lasice, zlomený bělověžský velikán

V pátek už za zubry vyrážíme ve třech. Počasí je mlhavé a lehce mrholí. Projíždíme krajinou křížem krážem a hledáme nějaké pořádně velké stádo. Nakonec se nám to daří a na jednom místě nacházíme roztroušené stádo, které má určitě více jak sto jedinců. Jednu skupinku se pokoušíme obejít a fotit ze strany od lesa. Stádo se chová klidně a vždy se posune jen o kousek. Na vedlejší louce je větší část stáda a je vidět mnoho letošních telátek, několik dospělých dominantních býků, ale taky několik mladíků, kteří se neustále požďuchují. Škoda, že nám nepřeje počasí. I tak máme ale radost a já osobně jsem ještě takto velké stádo neviděl. Připadal jsem si jak na divokém západě, kde se po prériích začátkem 19. století prohánělo 60 milionů bizonů. Necháváme stádo v klidu a vracíme se směr ubytování. Na odpoledne máme totiž domluvený menší dřevěný kryt, kde by bylo možné vidět a fotit zubry téměř na dosah ruky. Díky počasí od toho nečekám nic zázračného, ale chceme to vyzkoušet. V krytu čekáme na příchod býků a to netrvá moc dlouho. Svůj denní režim celkem dodržují a tak může člověk vypozorovat kdy se chodí krmit a kdy zase jen odpočívají v lese a přežvykují. Na focení širokáčem nebo rybím okem to není, ale určitě by se to dalo při lepším počasí a se větší sněhovou vrstvou vychytat. Dělám si tak alespoň detail oka a užívám si toho, že mohu tak velké a silné zvíře pozorovat opravdu na vzdálenost jednoho metru.

Poslední den objíždíme všechna místa, ale už se nám moc nedaří. Zubry sice nacházíme, ale na focení už to moc není a prší. Balíme si věci a odjíždíme domů. Byl to opět krátký výlet k zubrům, ale za pár dní se ukazuje, že mohu být vůbec rád, že jsem ještě stihl s kamarády někam odjet. Netušil jsem totiž že přijde pandemie a já se delší dobu nikam nepodívám. Další fotografie z výletu za zubry naleznete v galerii zde.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *