Téměř na den přesně dva roky. Dva roky co jsem nebyl nikde fotit za hranicemi České republiky. Už to bylo ale opravdu dlouhé a já už jsem na podzim cítil, že je potřeba to zlomit. Vím, že i v době pandemie se dalo tak nějak cestovat a některé země bylo možné navštěvovat. Já jsem se třeba moc těšil na další cestu do Maroka, ale to bylo pravidelně v době kdy bych tam chtěl letět zavřené. Věřím, že toto nepříjemné období je na ústupu a vše se pomalu vrátí k normálu. Co se týče cest do Polska, tak to bylo převážně celou dobu bez nějakého omezení, ale plánovat nic několik týdnu do předu se mi moc nechtělo. Proto jsem cestu na focení orlů plánoval až ke konci roku. Lépe řečeno přes vánoční svátky, tak abych mohl hned po novém roce odjet. Počasí vypadalo parádně a již v polovině prosince bylo plno sněhu i tam, kde normálně moc není. Jak už to tak ale bývá, přišla obleva a já jsem několik dní před odjezdem neustále sledoval předpověď počasí. Žádné aplikaci se ale moc věřit nedá a už vůbec ne nějakých deset dní před odjezdem. Na první výlet letošního roku jsem měl vyrazit s kamarády Honzou a Vladimírem a ve hře bylo i zrušení celé akce kvůli nepříznivému počasí. Každý ale chtěl jet a všichni jsme věděli, že to potřebujeme ať je počasí jaké chce. Fotografování orlů v krytech je velmi profláknutá věc a mnoho fotografů má již krásné snímky těchto úžasných dravců ve své galerii. I já jsem si to tak nějak maloval a přál jsem si nějaké pěkné fotky. Ve středu přes drobné komplikace s autem jsme s Vladimírem vyrazili na cestu a po cca pěti hodinách pohodové cesty jsme na místě ubytování kde se potkáváme i s Honzou. U večeře dostáváme instrukce v kolik a kde se ráno sejdeme a vyrazíme do krytů.
První ráno vypadá vše celkem nadějně. Je jasno a nad hlavou máme nebe plné hvězd. 5:40 tak jak bylo řečeno jsme na místě. Auto parkujeme necháváme na louce a dál asi dva a půl kilometru jdeme pěšky. Po sněhu ani památky a jelikož ani nemrzne, tak je zem hodně podmáčená a tak kličkujeme lesem jak to jde. I tak se místy slušně boříme do bahna a procházíme vodou. Na broďáky to sice není, ale holínky a nebo dobrá vysoká nepromokavá obuv se hodí. V dálce slyšíme hlasy jeřábů jinak panuje naprosté ticho. Usedáme do krytu, chystáme techniku a čekáme. Pozdější odchod do postele, brzké vstávání a zima je na nás znát a trochu nám padají hlavy. Když ale slyšíme první krkavce a v dálce volání orla, tak zbystříme a čekáme co se bude dít. Obloha se zatáhla a není vidět ani jedna hvězdička. Světlo je tedy dosti mizerné a na focení to není. Čekáme jestli se to aspoň trochu zlepší. Mezi tím už na újedi hodují ve velkém počtu krkavci, kteří nás celý den před krytem baví. Pozorujeme jejich nálety, námluvy, šarvátky a také jak jsou neuvěřitelně chytří a ostražití. Celé dopoledne se neukázal ani jeden orel a první prolétá až po obědě kdy začíná pršet. Dělá několik náletů a snaží se sebrat zbytek masa krkavcům a odletět s tím. Asi po třech pokusech se mu to daří. Kus masa je ale ještě dost těžký a orla pronásleduje několik krkavců kteří ho nenechávají vůbec v klidu. S ukradenou potravou usedá na zem. Je to trochu z úhlu a dál než by si člověk přál, ale děláme první fotky orla. To jsem však netušili, že za tyto fotky budeme na konci našeho výletu rádi. První den v krytu se blíží ke konci a moc fotek tedy nemáme. Opět šlapeme bahnitou cestou zpět k autu a jedeme na ubytování. Moc se těším na teplou večeři, sprchu a trochu dobrého rumu. Večer probíráme vše možné, někteří promazávají velké množství fotek krkavců a kolem půlnoci jdeme spát.
Netrvá to moc dlouho a opět zvoní budík. Venku leje jako z konve a v hlavě přemýšlím, jak se aspoň trochu suchý dostanu do krytu. Než však dopiju kafé a nasnídám se je déšť pryč. Nad hlavou se opět ukazuje hvězdná obloha. Předpověď ale ukazuje, že než vyjde slunce, tak se zase zatáhne. Zanedlouho už opět sedíme v krytu. Tentokrát však v krytu z kterého je možné fotit i od podlahy. Já s Honzou natahujeme připravené matrace a rovnou uleháme. Netrvá to dlouho a všichni střídavě pospáváme a doháníme to, co jsme nenaspali v noci.
Celý den je jak přes kopírák jak ten první. Zatažená obloha, déšť, žádný orel a jen několik desítek krkavců kteří likvidují nastražené návnady. Z tohoto krytu máme trochu lepší výhled a vidíme víc co se kolem děje. Odpoledne se ukazuje několik orlů, kteří posedávají na okolních stromech. Už nám to připadá nějaké podezřele. Jen pozorují jak krkavci zmenšují svým ozobáváním maso. Až je maso velké tak, aby byl orel schopen ho odnést přilétá první z nich a pokouší se o svoji loupež. Toho však vyhání další a starší orel. Netrvá to dlouho a maso je pryč. Přestalo pršet a nikde ani pírko. I krkavci jsou pryč. Opouštíme kryt bez fotek a doufáme, že snad ten poslední den, na který hlásí trochu lepší počasí to vyjde.
Následuje opět výborná tříchodová večeře, sprcha, rum a spát. Ráno se komplet balíme, protože dnes po focení odjíždíme domů. Při lehkém dešti dáváme věci do auta a jedeme na poslední pokus. Vybíráme si stejný kryt jako předešlý den. Ani nevím, jestli kvůli možnosti fotit u země a nebo jestli kvůli tomu, že si mohu lehnout. Samozřejmě kvůli focení a hlavně je i z tohoto krytu lepší přehled co se kde děje. Nicméně se nic nemění. Po rozednění přilétá hejno krkavců, sem tam usedne i káně lesní a orel nikde. Z předešlého dne v jednom místě zůstala část návnady a pro tu si z ničeho nic ještě dopoledne přiletěla trojice orlů. V klidu ale usednout na zem se jim z nějakého důvodu nechce. Je pravda, že všechny tři dny slyšíme z dálky střelbu myslivců. Je možné, že se někde koná nějaký hon a orlům se do klidného hodování prostě nechce. Odpoledne se kolem krytů prohání až sedm krásných orlů, kteří sem tam udělají nižší průlet a vyplaší krkavce, ale to je tak všechno. Krkavci se během minuty vrátí a pokračují v hodování. Odpoledne přichází krásná sněhová vánice a my si nepřejeme nic jiného než aby nám alespoň na chvíli sedl před kryt aspoň jeden orel. To se však nestalo a tak jsme si udělali aspoň pár fotek těch černých likvidátorů masa. Až je opět újeď veliká tak, aby se dala odnést, několik orlů sletí ze stromů a za letu si odnáší svůj ukradený podíl pryč. V tento den bylo opravdu to nejlepší počasí. Nepršelo, přišlo sněžení a ukázalo se i krásné odpolední slunce. Poslední dvě hodiny v krytu se ale opět nic neděje. Co by taky, když už není co žrát. Ve čtyři opouštíme kryt a tak trochu zklamaní jdeme k autu. Nad hlavou nám prolétá hejno hus a u když jsme u auta tak se přiletělo rozloučit několik jeřábů popelavých. Fotograficky se výlet úplně nepovedl, ale já jsem moc rád, že jsem konečně vypnul a po delší době jsem mohl pokecat s přáteli. I na místech, kde se někomu může zdát fotografování jednoduché, to tak opravdu není. Vždy je potřeba trochu toho štěstí a já věřím, že v těchto krytech nejsem naposledy a jednou se ty krásné fotky orlů povedou.
