Ten, kdo zná přírodní rezervaci Kamenný vrch, asi ví, že brzy zjara na stráních vykvétají tisíce konikleců velkokvětých. To je hlavní důvod, proč se tam sjíždí spousty turistů a fotografů. Loni, když jsem se na Kamenný vrch vydal, bylo už pozdě. To jsem sice tušil, ale chtěl jsem se na místo, kde jsem nikdy nebyl, podívat. Na loukách byly tisíce odkvetlých trsů, byl jsem tím množstvím opravdu očarován. Letos, když se blížila doba kvetení, jsem napsal kamarádovi, jestli neví, jak to na lokalitě vypadá. Nechci tu nádheru propásnout. Večer dostávám info, že je to zatím dost slabé a hlavní doba teprve přijde. Za pár dní jsem se při cestě z Prahy na místo zajel podívat a ještě to nebylo ono. Už tomu ale moc nechybělo a pěkné slunečné dny tomu hodně pomáhaly. Jeden den jsem musel pracovně do Brna a tak jsem si řekl, že to spojím s loukou plnou konikleců. Ve stejný den si to naplánoval i kamarád Ondra Uhlíř.
Na místo přicházím už v celkem pozdních odpoledních hodinách a zanedlouho doráží i Ondra. Dny jsou ještě celkem krátké a tak času do západu slunce moc není. Oba máme v hlavě představu o výsledné fotografii, ale nějak se nám nedaří dosáhnout touženého výsledku. Pohybovat se mezi rostlinkami, nic nepošlapat, nezalehnout a přitom se nevyválet v psím exkrementu je opravdu složité. Posledních pár fotek a slunce zapadá. Ještě nějakou tu chvíli debatujeme, jak jinak, než o focení. Pak už ale musíme jít každý po svém, bylo fajn se zase potkat. Já toho mám za celý den celkem dost a tak mířím domů a Ondra na ochutnávku vín. Letos už vysněnou fotku konikleců nestihnu a tak si na překrásnou fialovou louku musím počkat do příštího jara.
