Polsko – Zubr evropský V.

V loňském roce jsem se k zubrům do polské Bělověže nedostal. Důvod byl celkem jasný. Cestu vždy plánuji převážně na přelom ledna a února a v tomto termínu jsem očekával příchod na svět mé druhé dcery Elenky. Letos už jsem se ale na téměř pravidelnou v pořadí již pátou akci vypravil. Společně s kamarádem Ondrou Uhlířem jsem uspořádal výlet pro více lidí a tak jsme vyráželi ve středu ráno vícemístnou dodávkou z Brna. Počasí vypadalo více než dobře a kromě sněžení mělo být docela i chladno. Uvidíme, jak to dodávka v mínus 15°C a sněhu zvládne. Cesta je celkem pohodová až tedy na posledních cca 150km, kdy hustě sněží a silničáři nikde. To ale moc dobře známe z ČR a tak nás to ani moc nepřekvapuje. Večer jsme na ubytování, které tentokrát nemáme přímo v Bělověži, ale ve vesničce o pár kilometrů vedle. Společenská místnost s krbem a posezením nám ale zajišťuje výborný komfort pro večerní odpočinek u úprav fotek a pití něčeho dobrého. Místa mám v okolí už celkem dobře zmapovaná a tak hned druhý den brzy ráno vyrážíme. Cíl je jasný. Najít a fotit zubry. Pokoušíme se objet všechny místa, ale moc se nám nedaří. Čekal jsem, že v takové zimě a při takové pokrývce sněhu se budou zubři držet na pastvinách u krmelců. Když už máme snad vše projeté a nikde nic, ozve se Honza Novák. Klidným hlasem řekl, že kousek od cesty v lese leží zubr. Otáčím auto a pomalu se vracíme. Je to tak. Zhruba 10 metrů od cesty odpočívá jeden dospělí býk. Hřbet má zasněžený a dokonale splývá s okolím. Měli jsme štěstí, že má Honza tak bystré oko. Opodál parkujeme auto a chystáme si foťáky. Pomalu se blížíme, ale zubr nám nedává žádný prostor. Pomalu odchází hlouběji do lesa. Pokoušíme se ho stopovat. Ještě jednou jsme ho na lesní cestičce zahlédli, ale pak nadobro mizí v hustém nízkém porostu. Za chvíli se bude stmívat a musíme se pomalu vracet. Nedaleko od našeho ubytování stojí dva býci na poli u krmelce. Je to ale na soukromém monitorovaném pozemku. Někteří šli k zubrům kam to jen bylo možné, ale na focení to bylo i tak hodně daleko. První den se moc nepovedl, ale máme ještě celé dva dny. Po celém dni máme všichni hlad a tak jedeme do Bělověže na pořádnou teplou večeři.

Další dva dny se nesou ve stejném duchu. Ráno brzy vstávat a jet hledat. Ještě večer jsme se domluvili, že se pokusíme prohledat les nedaleko místa, kde jsme předešlí den na louce viděli zubry. Určitě nebudou daleko a budou někde odpočívat a trávit nacpané žaludky. Díky tomu, že v noci připadla vrstva nového sněhu, tak je stopování celkem dobré. Nacházíme celkem čerstvé nezasněžené stopy a netrvá to moc dlouho a v lese je skupinka pěti dospělých býků. Jeden odchází, ale ostatní zůstávají. Užíváme si focení v těsné blízkosti těchto úžasných tvorů. Kolem poledne se pokoušíme v pláních vyhledat nějaké stádo. Nikde ale není po zubrech ani památky. Žádné čerstvé stopy nebo trus, který by nám naznačil jejich přítomnost. Jediné stádo, které jsem viděli je nedaleko Narewky na pozemku lesnictva, kam je vstup zakázán a je hlídané kamerovým systémem. Vypadá to tak, že se budeme muset smířit s tím, že fotky stáda nebudou. No každý rok je to jiné. Jednou je počasí jako na jaře, jednou zase prší jako na podzim, no a pak je to výlet kdy na stáda narazíme a někdy zase ne. Každopádně se mi ještě nestalo, abych odjel domů bez fotek zubrů.

Poslední třetí den je to naprosto stejné. V lese odpočívají samotáři a stáda nikde. I přesto, že projíždíme co se dá a v lesích našlapeme slušných pár kilometrů, stáda prostě nejsou. Potkávám se s polským kamarádem Adamem a ten mi dává informaci, že se stády je to na pozorování teď špatné. Mrzne, je hodně sněhu a tak se stáda stáhly více do lesů. Teď jsem moc rád za to, co máme. Být v blízkosti téměř tunových dospělých býků je určitě velký zážitek a adrenalin, ale díky počasí které panovalo, jsem si přál vytvořit nějakou fotku stáda s prostředím. Uvidíme, co bude za rok. Třeba to bude zase jiné. Každopádně jestli máte zájem, tak se na akci v roce 2020 můžete přidat.