Po dvouleté pauze se již počtvrté vracím do rakouských Alp pod nejvyšší horu Grossglockner. Tentokrát jsem naplánoval akci pro osm lidí a tak nás jedou dvě plně obsazená osobní auta. Jedním autem vyjíždím já s kamarády z Brna a s ostatními se potkáváme v Českých Budějovicích kolem deváté ráno. Na benzince se seznamují ti, co se ještě neznají, dáváme si kafe a vyrážíme směr brána vysokohorské silnice Großglockner Hochalpenstraße. Kupujeme 30denní povolení k vjezdu, které se na naše 4 dny vyplatí nejvíce a už nám nic nebrání k dosažení našeho cíle. Cesta je pohodová a už se nemohu dočkat až budeme u svišťů. Byl jsem hodně zvědaví, jestli se něco změnilo. Po příchodu na nejznámější místo, kde je možné tyto hlodavce fotit, jsem byl hodně překvapen jejich počtem. Bylo jich zde o poznání méně, než v roce 2015. I tak bylo ale co fotit. Ubytování máme tentokrát v nedalekém městečku Heiligenblut a tak není problém se sem vracet i během dne dle počasí.
Po prvním dni máme každý nějakého toho sviště vyfoceného a někteří určitě mají co vybírat a třídit. Já mám z předešlých akcí fotek dostatek, tak jsem dal přednost ostatním a spíše jsem doufal v kozorožce. U svišťů se vždy objeví i jiní fotografové nebo kameramani a ani tentokrát tomu není jinak. S německým zřejmě manželským párem jsem se ale moc neskamarádili. Lákaní svišťů na buráky se mi vůbec nelíbilo. Bylo to na nás asi znát a tak nám na oplátku bránili ve focení. Po drobné slovní přestřelce jsme místo opustili. Slunce už bylo stejně ostré a jak se říká moudřejší ustoupí. Potkáváme ale i českého kameramana se svým asistentem a zde už je komunikace jiná. Dostáváme info kde je možné nafotit sviště v hezkém prostředí a kde se také pohybují kozorožci. Toho hned ten den odpoledne využíváme a po jedné z turistických tras se vydáváme na jiná místa. Někdo jde rychleji a někdo zase pomaleji a tak se skupinka trhá. S Ondrou a Vláďou přemýšlíme, že se pomalu budeme vracet, ale dostávám smsku, že máme pokračovat, že jsou tam kozorožci. Taková informace vás vždy nakopne a tak na nic nečekáme a jdeme dál. Po asi 200 metrech se na horizontu ukazuje první. Vytahujeme foťáky a děláme první fotky. Kozorožci se volně pasou a dávají nám dostatečný časový prostor k focení. Když už ale mizí pod horským masivem, kde už ani nejsou vidět, tak se vracíme zpět k autům. Pomalu se začíná stmívat a ochlazuje se. Jelikož nás čeká jasná noc, tak někteří zůstáváme v horách na focení noční oblohy. Ostatní se vrací zpět na ubytování.
Třetí den noční fotografové dospávají a ostatní už od brzkého rána fotí u svišťů a opět se pokusili najít kozorožce. Tentokrát se ale nezadařilo. Po společném obědě se všichni domluváme jak naložíme s posledním odpolednem a některým už se ke kozorožcům moc nechce a tak zůstanou u vyhlídky. Já bych to ale ještě chtěl zkusit a tak se společně s Ondrou, Vláďou a Honzou vydáváme na místo z předešlého dne. Od ledovce je vidět, že počasí se co nevidět pokazí a asi nás zastihne nějaká sněhová vánice. Honza to vzdává a jde k ostatním užít si ještě focení svišťů a my se jdeme schovat do nedalekého odpočívadla. Než tam ale dojdeme, tak vidíme prvního kozorožce. V tom přichází déšť se sněhem. Do toho svítí slunce a vytváří neuvěřitelnou dvojitou duhu. Moc si ji přejeme zakomponovat do fotky s kozorožci, ale to se nám vůbec nedaří. Byla to ale nádherná podívaná. Volám Honzovi, který už se stihnul vrátit k ostatním, že kozorožci jsou na místě. Honzova fyzička je neuvěřitelná a co nevidět se vrátil zase k nám. Focení si užíváme pomalu až do tmy. Jsme maximálně spokojeni a vracíme se na ubytování. Večer probíhá v pohodové náladě a všichni se moc bavíme. Škoda, že je to poslední večer.
Na další den je v plánu se ještě jednou vrátit na vyhlídku Franze Josefa, ale bude záležet na počasí, které dle předpovědi asi moc příznivé nebude. Ráno se probouzíme do deštivého dne a tak se balíme a pomalu se vydáme směr domov. Jelikož domů přes České Budějovice nepojedeme, tak se s posádkou druhého auta loučíme. Cestou nakupujeme ještě nějaké suvenýry a dáváme si snídani. Provoz, na to že je neděle, je celkem hustý a díky jedné havárii musíme volit objížďku, i tak jsme ale po obědě doma. Jsem moc rád, že se výlet povedl a poznal jsem nové lidi. Všem účastníkům děkuji a budu se těšit na další akci.
V případě, že máte o podobný fotovýlet zájem, můžete se přidat.
