Na skok do Nizozemska

Jelení říje je pro mnoho fotografů přírody každoroční rutina a když jedna říje skončí, už se vlastně těší na další. Já zrovna nepatřím mezi ty, co jsou neustále v lese a hledají nějakou tu zvěř a vyhlíží si na to své období vhodná místa. Úplně je ale chápu. Já když se vrátím z focení hadů z Chorvatska, tak už bych se tam nejraději zase vydal. Tím jsem teď nechtěl říci, že fotografování jelenů jde nějak mimo můj zájem. Jen jsou v přírodě jiná témata, která si užívám mnohem více. Když ale o prázdninách přišel kamarád Míra s nápadem se zajet podívat na jeleny do nizozemského národního parku De Hoge Veluwe, tak jsem neodmítal. Na výlet jsme vzali i moji přítelkyni a kamaráda Romana. Ubytování jsem zamluvil a tak jsme se začátkem října vypravili za jeleny. Cesta utekla celkem dobře. Vlastně jediná část kdy jsem nejel po dálnici, byla ta v České republice. I Tak zabrala cesta celý den a na místo jsme dorazili až k večeru. Ubytovaní v mobilhaimu bylo celkem srandovní, ale na ty tři dny se to dalo.

Ráno vyrážíme do parku, kde je po zaplacení možné se po jedné cestě pohybovat autem, jinak je zde možnost jezdit na bílých kolech, které jsou nachystané pro návštěvníky zcela zdarma u každého vstupu. Vyzkoušeli jsme obě varianty, každopádně ta na kole je s fotobatohem, stativem a nějakým jídlem a pitím celkem nepohodlná. Už když jsme se na výlet chystali, tak nám bylo jasné, že s jelení říjí to asi nebude žádná sláva. Počasí tomu vůbec nepřálo. Bylo příliš teplo a zvěř byla schovaná v lese. I tak jsme ale tyto krásná zvířata a krále lesů viděli. Jen škoda, že pěkné místo na focení, kde jsme byli přímo v dění doznívající říje, jsme objevili až poslední den odpoledne. Krajina je zde úžasná a určitě stojí za návštěvu. V případě, že by si ale chtěl někdo vyfotit jeleny tak trochu snadněji, tak jsou v Evropě jiná místa k tomuto vhodná. Každopádně to byl dobrý výlet a určitě se sem ještě někdy vrátím a pokusím se o fotku jelena v kvetoucím fialovém vřesu. Jinak musím říci, že je to určitě zážitek sedět v lese a poslouchat jelení troubení a slyšet ty rány ozývající se od parohu při soubojích. Až tedy na ty klíšťata, kterých bylo v Nizozemsku víc než bych si přál. Proto teď asi všechny ty milovníky tohoto období chápu, je to adrenalin.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *