Po návratu z prvního výletu za hady do Chorvatska pomalu přicházelo léto. V jarních měsících, kdy se v přírodě děje nejvíce, toho většinou hodně propásnu a tak jsem využil každé možné příležitosti k focení. Jako první přišla pozvánka od kamaráda Míru Kadeřábka. Skokany krátkonohé při námluvách v rybníce plném bíle rozkvetlých lakušníků, jsem si nemohl nechat ujít. I přesto, že byl začátek června, tak v brzkých ranních hodinách bylo jen 13°C a voda moc teplá nebyla. Každopádně se pár fotek povedlo a bylo to fajn dopoledne.

Hned další den jsem vyrazil s přítelkyní do Mladé Boleslavi. Asi každý tuší co tam. No pro nové auto jsem si nejel. Navštívili jsme syslí kolonii u NPP Radouč. Ne že bych tam nikdy nebyl, ale bylo to příjemné místo, kde se dalo udělat pár fotek a možnost se potkat s kamarádem Petrem Bambouskem a jeho rodinkou. Víc než o focení to bylo o příjemném poklábosení a obědě, ale i tak jsem do galerie nějakou tu fotku přidal.

V týdnu mi volá opět kamarád Míra s dotazem, jestli bych o víkendu nejel do Jizerských hor na černou zmiji. Chvíli váhám, protože je to celkem z ruky, ale nakonec jedeme. Z domova vyrážím ve čtyři ráno, cestou nabírám Míru a v osm jsme v Jablonci nad Nisou. Cesta klapla dle představ, teď ještě aby dopadlo dobře i to ostatní. Díky znalostem kamaráda teraristu a herpetologa je to celkem snadné a tak po ranní kávě odjíždíme na místo, kde se zmije nacházejí. Netrvá to dlouho a na kartě začínají naskakovat první fotky černé krásky. Byla to dlouhá cesta, ale stálo to za to. Z fotek mám radost.

O týden později se chystám s přítelkyní na jižní Moravu. Našim cílem je užovka stromová, kterou jsem slíbil ukázat kamarádovi a výbornému kameramanovi přírody Lukáši Pichovi. S Lukášem a jeho přítelkyní se potkáváme v odpoledních hodinách v Havranikách, kde máme domluvené ubytování. Večer jdeme do nedaleké restaurace na večeři, kde u pivka a vína rozebíráme vše možné. Ráno vyrážíme do terénu. Slunce začíná ukazovat svoji sílu a tak věříme, že se nám podaří něco najít. Všude kolem pobíhají ještěrky zelené a konečně vidím odpočívat prvního hada. K mému překvapení je to ale užovka podplamatá, kterou bych tak daleko od vody nečekal. Je těsně před svlekem a tak na focení a natáčení není příliš pěkná. Netrvá to však dlouho a Lukáš mi volá, že našel první užovku. Tak i na tomto výletě v doprovodu fajn lidí se daří a plánujeme hned další výlet.

Co jsme si domluvili, to jsme také dodrželi a začátkem července se potkáváme v Pavlově u Mikulova. Zaparkovali jsme auta a pomalu stoupáme do pálavských kopců. Tentokrát jdeme hledat bezkřídlou velkou a vzácnou kobylku ságu. V husté suché trávě není hledání vůbec jednoduché. Kobylka je svým zelenožlutým a někdy hnědým zbarvením v trávě dobře masková. Při hledání narážíme na spoustu kudlanek nábožných a křižáků pruhovaných, ale těch si dnes vůbec nevšímáme. Na posledních výletech jsem měl celkem štěstí a i tentokrát se to povedlo. Několik jedinců se podařilo najít. Lukáš dělá první video záznamy a já se pokouším o nějakou fotku. Byla to krásná odměna za náročný výšlap.
