Modrá žába?

Ne letos ne, letos to prostě nepromeškám. Tak tohle přesně jsem si od začátku března říkal, když jsem si začal plánovat návštěvu u skokanů ostronosých. Říkáte si, proč vlastně nadělám kvůli focení nějakých žab? Pravda, někdo může říci fuj hnusná žába, ale samci u nás kriticky ohroženého skokana ostronosého (Rana arvalis) jsou ve vrcholném období páření zbarveni do modra. Tohle zbarvení má různou intenzitu a tak je možné pozorovat úplně modré žáby. No a to se prostě jen tak nevidí.

Nejdříve mi trvalo, než jsem si vůbec lokalitu, kde se tento druh skokana vyskytuje a až jsem si pár míst vytipoval, nastal druhý a celkem velký problém. Trefit se přesně do období rozmnožování. Tohle období trvá jen několik málo dní a je závislé na počasí. Loni to bylo až někdy kolem 10. dubna a letos díky krásnému a teplému počasí začala tato podívaná 20. března. Když jsem se na lokalitu vydal i s rodinou v loňském roce, bylo už pozdě. Našel jsem pouze jednoho málo vybarveného samečka.

Letos jsem měl trochu výhodu. Dostal jsem přesnou informaci, že páření začalo. Skončil jsem v práci trochu dřív a přímo z práce jsem vyrazil na místo. Takovou podívanou si nenechá ujít mnoho fotografů a milovníků přírody a tak jsem nebyl u rybníčků sám. Nejprve jsem si místo obešel a podíval se, jak to tu žije. Páření už bylo v plném proudu a už jsem zahlédl i první snůšky vajíček. Na jednom místě jsem našel asi třináct samečků a tak jsem se na břehu uvelebil a udělal mé první snímky “MODRÁKŮ“. Otestoval jsem si skoro všechny objektivy, které mám a navíc jsem si půjčil starý manuální HELIOS. Chtěl jsem udělat trochu pestřejší fotky. Jestli se to povedlo, musíte posoudit sami. Vím, že to má své nedostatky, které budu moci vylepšit zase až za rok a to v případě, že se do tohoto velmi krátkého a nádherného období skokanů ostronosých trefím.