Borneo – hmyzí ráj!

IMG_7614 kopie

Když jsem odlétal na Borneo, říkal jsem si, že si tím krásně zkrátím zimní období a po návratu mě bude čekat přicházející jaro. Jaro se v kalendáři opravdu blížilo, ale dva dny po návratu mě přivítala sněhová kalamita a dalších několik dní mrazu. Tak si alespoň dalším článkem připomenu ty teplé dny strávené na jednom z dalších míst ostrova. Po krátkém přeletu menším vrtulovým letadlem a ještě kratší cestou autem se ocitáme na opravdu nádherném místě, které už při prvním pohledu napovídá, že bude co fotit. Na recepci si vyzvedáváme klíče od našeho bungalovu, který se opravdu hodně liší od prvního ubytování. Bungalov je prostorný, vybavený klimatizací, nad postelemi nejsou moskytiéry a celkově působí luxusněji. Jelikož je ubytování přímo v národním parku, není potřeba nikam přejíždět a podnikat příliš dlouhé túry, aby se člověk někam dostal. I když tahle možnost tu samozřejmě je. Dáváme si věci na pokoje a Petr nám ukazuje na mapě různé treky, na které se můžeme vydat. Jdeme se projít kolem bungalovu a nacházíme první zástupce hmyzí říše. Krásné pakobylky s červenými křídli poletují prosluněným lesem. Slunce zapadá, nastává tma a my jdeme na večeři. Po osvětlených stěnách restaurace pobíhají desítky lovících gekonů různých velikostí, od malých až po největší gekony Gekko gecko. Objednáváme si nudle, něco k pití a už se těšíme na první noční procházku. Po večeři bereme svítilny, čelovky a jde se hledat. Ve spadeném listí svítí stovky očí pavouků, na listech jsou různé druhy strašilek, na větvích spí agamy a po kůrách stromů pobíhají krásní gekoni. Hned první večer nacházíme krásného malého chřestýšovce, pruhovanou užovku a dráčka, který nám ukázal let z liány. Je vidět, že se nudit určitě nebudeme.

IMG_4524 kopie

IMG_6051 kopie

Pravidelně každý den po obědě prší. Jestli se tomu teda dá tak ještě říkat. Déšť střídá ostré slunce a tak opět nastávají (ideální) podmínky pro focení. Musím říci, že i když jsem se byl několikrát projít na delší trek, převážně jsem se nevzdálil více jak 50 metrů od ubytování a vždy jsem si našel něco na focení. S Ondrou Uhlířem se moc těšíme na focení ještěrů, které jsme zatím viděli pouze v noci, ale přes den se nám je vůbec nedaří najít. Zato nacházíme krásnou užovku. Je to stejný druh, který už jsem viděl na zahradě prvního ubytování, jak se do sebe pokouší nasoukat skokana. S užovkou jsme si společně s Ondrou hodně vyhráli a tak se nám podařilo udělat pár pěkných fotek. Ještěři ale nikde. Den utekl jako voda. Večer Petr našel na kůře stromu svítilku a tak se pomocí blesku snažím udělat nějakou fotku. Jelikož je to cca 30 metrů od bungalovu, tak se Petr vrací pro světelné zdroje, které už jsme používali u nočního focení žab. Petr se ale delší dobu nevrací a říkáme si s Ondrou, že určitě něco našel a tak se tam zasekl. Najednou vidím, jak se k nám přibližuje svítící čelovka. Petr se vrátil a říká „můžete mi do pr… říct, v kolik chcete jít spát, když jsem našel tohle?“ No a na displeji nám ukazuje krásně chlupatou housenku, kterou jsme si přáli najít. Když nám to Petr ukazoval, byla myslím cca jedna hodina ráno. Děláme si noční ateliér s listem a housenkou a všichni se postupně střídáme a cvakáme a cvakáme, až je pět ráno. Jarda s Pavlem už jdou spát a já s Ondrou a Petrem ještě chvíli sedíme a unaveně si povídáme. Petr zakončil debatu neuvěřitelným vtipem, který nás dostal do kolen. Je pravda, že tomu hodně pomohla únava. Jdeme spát a vím, že snídani rozhodně nestihneme. Stáváme až kolem poledne a musím říct, že jsem rád, že jsem se pořádně vyspal. Dny jsou hodně náročné a tak si jeden den trochu víc pospat, opravdu bodlo.

IMG_4597 kopie

IMG_6542

Jeden den se jdeme podívat na rozlet netopýrů. O focení to moc není, ale je to nádherná podívaná. Tři miliony netopýrů před setměním vylétá z jeskyně za potravou. Cesta k jeskyni je asi čtyři kilometry dlouhá a tak vycházíme už po obědě. Víme totiž, že můžeme potkat cokoliv k focení, co nás může zdržet. Je to tak, jak jsem čekal. Téměř na každém kroku je co fotit. Vážky, ploštice, motýli a nakonec i jeden chřestýšovec. Já jsem se u chřestýšovce trochu zdržel a tak spěchám, ať nepropásnu netopýry. Když přicházím k jeskyni, jsem úplně hotový a durch propocený. Rozlet už začal a tak si sedám a pokouším se udělat pár fotek. Je to nádherný zážitek. Jelikož slunce zapadá velice rychle, vracíme se už za tmy. V dálce je slyšet přicházející bouřku a tak jdeme trochu svižněji a už raději nic nehledáme. Najít totiž zase něco zajímavého, znamená i několikahodinové focení.

IMG_3540

Další den odpoledne se jdu projít po jedné stezce a i když je opravdu neuvěřitelné vedro a slunce pálí, nakonec zvládám projít celou trasu. Sluníčko je neuvěřitelně ostré a v polovině cesty začínám pociťovat, jak přestává fungovat repelent proti dotěrným komárům. Jelikož po každodenních deštích je všude dost menších či větších jezírek, komárů je opravdu dostatek. Fotografovat ale překrásně barevné vážky a šidélka je moc lákavé a tak je potřeba něco vydržet. Za zpěvu ptáků, kteří se neustále skrývají v korunách stromů, si užívám focení barevných pavoučků, koníků a láčkovek. Při příchodu do bungalovu jsem už ale totálně vyčerpán a těším se, až polknu nějaký vychlazený nápoj. Udělal jsem ale určitě dobře, že jsem se rozhodl jít. Podařilo se mi udělat pár fotek, se kterými jsem opravdu spokojený a navíc jsem našel další překrásné a zajímavé druhy hmyzu. Je ale pravda, že to byl očistec. Byl to další náročný, ale krásný den a to člověk neví, co ho čeká večer.

IMG_6515

Každý den nacházíme další a další druhy zvířat. Je to převážně hmyz, který nám naplňuje den i noc a hlavně paměťové karty a externí disky. Je opravdu neuvěřitelné, když při příchodu na snídani, vidíte na jednom ze sloupů v hale sedět největšího motýla světa nebo na místě, kde zaměstnanci parku pálí odpadky, pozorujete přísně chráněný a překrásný druh motýla. Prostě hmyzí ráj! Naše další část fotocely se blíží ke konci. Moc dobře vím, že kdybych tady byl ještě dalších pět dní, nestihl bych stejně nafotit vše. I přesto se toho povedlo více, než jsem čekal. Vážky, strašilky, motýli, sarančata, pavouci, hadi, ještěři, netopýři, obří pakobylky a já nevím co všechno. Jen ty ještěry za bílého dne, se nám nepodařilo zvěčnit. Čeká nás ale další nové místo, tak se třeba poštěstí tam. Znovu sedáme do malého vrtulového letadla a těšíme se na to další nové místo, které bude tentokrát u moře. To si ale nechám až na další článek.

IMG_6400 kopie

IMG_7608 kopie

Reakce

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>