Už je to přes dva roky, co jsem našel lokalitu, kde se vyskytuje zvláštní tvor jménem ploskoroh pestrý (Libelloides macaronius). O fotografování a pozorování tohoto křídlatého hmyzu už jsem článek dříve napsal a pro připomenutí je zde. Říkal jsem si mnohokrát, že se na lokalitu jižní Moravy musím vypravit, ale nějak se mi to nedařilo. Vím, že ploskorohy by rád viděl i kamarád Lukáš Pich a tak jsme si letos našli společný možný termín a vyrazili. Termín byl už ale dosti šibeniční a obával jsem se, že už bude pozdě a žádné nenajdeme. Dle informací z internetu se ale vyskytují v případě druhé generace až do září. Z předešlé zkušenosti vím, že při velkém vedru vyfotit tyto hmyzí dravce není nic snadného a také kvůli pěknému světlu, jsme chtěli být na místě ještě před svítáním. S Lukášem mám sraz brzo ráno v Brně. Ani ne za hodinku jsme v cíli naší cesty. Začíná nekonečné hledání a chození loukou. Jediné co jsme ale našli, bylo pár modrásků, kteří po noci sedí ztuhlí na vrcholcích trávy a čekají na první paprsky slunce. Při jejich fotografování a hledání ploskorohů mě neuvěřitelně štípou muchničky. V tu chvíli jsem Lukášovi záviděl jeho dlouhé kalhoty. Slunce už bylo vysoko a pálilo jako čert, když Lukáš na mě volá : „něco jsem našel“. Tušil jsem, že to není ploskoroh. To by bylo asi jiné oznámení a asi bych viděl běhajícího kameramana.
Odkaz na video Lukáše Picha: Zápřednice jedovatá
To, že to ale bude mediálně známá zápřednice jedovatá (Cheiracanthium punctorium) by mne teda nenapadlo. Z Lukášova nálezu máme opravdu radost a vynahradilo nám to neúspěšné hledání ploskoroha. Ze zámotku na konci stébla suché trávy vylákáme dospělého samečka, který není nijak agresivní a kupodivu pěkně pózuje. Světlo už je moc ostré a tak si k zastínění vypomáháme odraznou deskou. Po nafocení a natočení několika minut záběrů procházíme loukou a zjišťujeme, že ve spodní části louky je zápřednic plno. Některé zámotky jsou prázdné a v některých jsou ne úplně dospělé samice.
U jednoho ale nacházím svlečenou kůži a tak se chci podívat, jestli je uvnitř nějaký větší exemplář. Opatrně u vrchu natrhnu pavučinu a zjišťuji, že uvnitř je nedávno svlečená samice společně s dospělým samcem. Tohle je opravdu zajímavé pozorování. Chování těchto pavouků a pavouků v Evropě celkově moc nastudované nemám, ale u sklípkanů, které jsem dříve choval, by takové soužití neprošlo. Doma jsem pak dostal od Lukáše informace, které zjistil na německé Wikipedii. Samečkové zápřednic lepí svoje zámotky na zámotky samic, a jakmile samice dosáhne posledního svleku, tak samec protrhne mezistěnu, vleze k ní a spáří se. Chvíli potom samec umírá a samice během srpna naklade vajíčka. Na podzim umírá i samice. Dalším překvapením byla krátkověkost těchto pavouků.
Čas utíká jako voda a pomalu se musíme chystat na cestu domů. Ještě párkrát procházíme loukou křížem krážem, ale ploskorozi už prostě nejsou. Na závěr jsem našel čerstvě svlečenou kudlanku nábožnou (Mantis religiosa), kterou se v začínajícím větru snažím nějak zvěčnit. Už je ale čas odjezdu a tak se vracíme k autu. I přesto, že náš cíl byl úplně jiný než jedovatý pavouk s velkými chelicery, jsem za objev moc rád, protože tohle je přesně to, co mám na focení v přírodě rád. I když nenajdete to, co hledáte, neznamená, že vám do cesty nevstoupí něco jiného.
