Už pěkných pár týdnů jsem nedržel foťák v ruce a pomalu ale jistě se dostavovaly abstinenční příznaky. Na fotografování pěvců u krmítka se chystám až později, asi až na dobu se sněhovou pokrývkou a tak to chtělo jiný plán. Počasí v minulých dnech bylo velice příjemné a slunečné a tak jsem napsal kamarádovi Honzovi Ovesnému, kterého už jsem delší dobu neviděl, jestli nemá náhodou něco v plánu. Po pár emailech bylo rozhodnuto. V neděli se pojedeme mrknout na veverky.
Nebyla to žádná velká akce. Spíše to bylo o oprášení fotografické techniky, probrání všeho možného a příjemné procházce. Jak už to většinou bývá, předpověď počasí na neděli byla špatná. Rosnička v předpovědi hlásí zataženo a deštivo. Po telefonátu s Honzou se domlouváme, že si ráno ještě napíšeme. Počasí ráno nevypadá tak hrozně a tak je sraz 8:30 v Kroměříži. Vcházíme do zámeckého parku a hned při vstupu vidíme veverky poskakující ve spadeném barevném listí. Procházíme kolem malého rybníčku, kde nás svým průletem přivítal ledňáček. V korunách stromů pokřikují straky, kavky a na jmelí v korunách stromů se přiživují brávníci. Procházíme krásnou alejí vzrostlých stromů. Pokoušíme se fotit první černou veverku. Fotka žádná. Veverky nejsou sice tak plaché jako třeba v lese, ale zase tak krotké taky nejsou. Světelné podmínky nám moc nepřejí a tak pokračujeme v procházce. Na zemi v listí si všímám žluny zelené, která hledá potravu. Po chvíli s pokřikem přilétá druhá a začínají na sebe pokyvovat hlavami. Další pokus o pár fotek, Výsledek je pouze dokumentační. Jdeme dál.
Vidíme bažanta a pár veverek a tak jdeme na další pokus. Honza míří k bažantovi a já spatřím dvě sojky. Než se k sojkám dostanu na slušnou fotitelnou vzdálenost, s křikem odlétají. Všímám si, že v malých jedlích a téměř opadaných modřínech poskakují králíčci obecní. Honza přichází a tak se chvíli pokoušíme o vyfotografování tohoto miniaturního a neustále poskakujícího ptáčka. Mrštný ptáček a kombinace špatného počasí přinášela opravdu jen ty pokusy. V modřínech je najednou velice živo. Králíčky doplnili mlynaříci a sýkory. Honza něco posvačil a pomalu se vracíme. Vidíme veverku, zaleháme k zemi do listí a pokoušíme se ji přilákat na vlašský ořech, ale veverka reaguje až když jí ho Honza hodí přímo pod nos. Veverka nám ale moc prostoru nedala. Uchopila naši návnadu do zubů a honem do koruny stromu. Říkáme si, že tak by to asi šlo. Pokoušíme se přilákat další veverku, která jak se zdá je celkem ochotná spolupracovat. Uděláme pár fotek a bavíme se opodál se hašteřícími veverkami. Obloha začíná být čím dál víc zatažená a tak pomalu míříme k východu z parku. Přicházíme k rybníčku, kde jsme ráno spatřili ledňáčka a Honza jen tak pustí hlasovou nahrávku v mobilu. Myslím, že to netrvalo ani 10 vteřin a krásná samička ledňáčka sedla na blízkou větvičku. Honza udělal pár fotek a tak jak tento modrý drahokam našich řek rychle přiletěl, tak taky rychle odletěl. Pomalu se blížíme k autům, hodnotíme dnešní den a myslím, že se oba těšíme na další setkání. Přichází loučení a každý míříme jiným směrem domů. Byla to příjemně strávená pošmourná neděle.