Jak už jsem psal v posledním článku, po dopoledním focení ploskoroha jedeme s Honzou na lokalitu s výskytem našich největších brouků. Místo jsem si obhlédl už před týdnem a jak roháče obecné, tak i tesaříky obrovské jsem našel. Tak doufám, že se nám poštěstí a udělám Honzovi radost. Oba dva zmiňované druhy jsou vázané na staré duby a je možné je najít společně na jednom stromě. Na roháče i tesaříky můžeme narazit za teplých letních dní a ten dnešní je při teplotách přes 30°C úplně ideální. Netrvá to ani moc dlouho a nacházíme prvního menšího samečka roháče. Místo na focení není moc ideální, ale i tak se pokoušíme něco vyfotit. Jdeme dál a pozorně prohlížíme kmeny starých obrovských dubů. Na zemi kolem kmenů nacházíme tykadla a krovky uhynulých tesaříků. Vedro je příšerné a od rána už jsme celkem unavení. Nedaří se nám najít žádné broučí obry a tak se pomalu vracíme.
Nakonec se nám podaří na jednom stromě najít dva samečky, které navíc otravují dotěrní mravenci. Odkládáme batohy a už jen cvakají závěrky našich foťáků. Ze začátku to vypadá, že si jsou navzájem ukradení, ale netrvá to dlouho a první náznaky souboje jsou tady. Po pár minutách sledujeme neuvěřitelný zápas. Paměťové karty se začínají tak plnit, že po chvíli vidím, jak Honza promazává nepovedené snímky, aby uvolnil místo pro nové. Zápasníci jsou zhruba stejně velcí a tak je boj opravdu dlouhý a my si to pěkně vychutnáváme. Každý zápas má ale svého vítěze a poraženého a tak po opravdu dlouhé době jeden z roháčů končí na zemi. Vracím ho zpátky na kmen, ale to se ukázalo jako ne moc dobré řešení. Okamžitě se na něj vrhají nelítostní mravenci. Vypadá to, že je po boji opravdu vyčerpán a nemá sílu pod nátlakem mravenců odletět. Když vidím, jak jsou nelítostní, beru roháče a ofoukávám mravence. Chci ho položit na kousek ztrouchnivělého dřeva na zemi, ale to je mi oplaceno kousnutím mezi prsty. Není to nic strašně bolestivého, ale příjemné to taky není. To mám asi za tu záchranu od mravenců.
Pouští mě, až když má pevnou půdu pod nohama. Po chvíli se probere a připravuje se k odletu. Dělám pár posledních fotek a roháč pomalým a hlučným letem mizí někde v dáli. Nádhera. Chceme se ještě podívat na vítěze zápasu, ale ten už si to pěkně vykračuje pěkně vysoko po kmenu starého dubu a jde si pro svou tvrdě vybojovanou samičku, která tam někde určitě čeká. Na konec se nám daří najít i zdatného samce tesaříka obrovského. Má neuvěřitelně dlouhá tykadla, která nám stěžují najít nějakou pěknou kompozici pro fotku. Pár snímků na památku ale musíme udělat. Už je pomalu čas, vrátit se domů a tak si necháváme pořádné focení tesaříků na další rok, kdy se na tyto krále starých dubů určitě vrátíme. Musím říct, že i když mám spálená ramena, nohy dodrápané od suché trávy, žízeň jako blázen a jsem utahanej jako kotě, byl to jeden z nejlepších fotovýletů, co jsem zažil. Když se budete pohybovat v lesích jižní Moravy se starými duby, mějte oči otevřené a třeba se vám poštěstí spatřit broučí obry naší přírody.
