V zimě 2016/2017 jsem neměl úplně v plánu vyrazit do Bělověže na zubry, ale vždy jsem chtěl zubry na sněhu. Počasí vypadalo celkem dobře a tak nebyl důvod se nějak dlouho rozhodovat. Jen toho času není mnoho, tak s přítelkyní a kamarádem Vláďou Šebíkem přemýšlíme, jestli má cenu jet takový kus cesty na dvě noci. Má, rozhodně to cenu má. Objednávám ubytování a jedeme. Ty dva celé dny chceme využít na maximum a tak se nám v hlavě honí ještě myšlenka, zkusit jít na jeden den do pevného krytu a čekat, jestli se nám přiletí ukázat orel mořský. Cesta ubíhá celkem dobře a k večeru jsme na ubytování. Po večeři čekáme na polského kamaráda Adama, s kterým u pivka a slivovice kecáme o čem jiném než o zubrech. Dostáváme pár typů, kde se momentálně nějací zubři pohybují a to nám celkem pomohlo, když máme na zubry ve sněhu jen jeden den.
Hned ráno vyrážíme do terénu, ale celé dopoledne se nám nedaří. Víme, že brzy se stmívá a nemáme už moc času. Nakonec se odpoledne daří. U krmelce blízko lesa vidíme odpočívat dva dospělé býky. Parkujeme, bereme věci a pomalu se přibližujeme. Býci mají plné žaludky a jen v klidu leží a přežvykují. Nejsme od nich moc daleko a tak děláme první fotky. Paráda, první fotky zubrů ve sněhu. Po chvíli si všímám, že jeden ze zubrů nějak divně dýchá. Po chvíli vstává a začíná žrát z krmelce. Podle rohu je to nejznámější zubr v Bělověži Wiking. Jen je strašně hubený a jeho kondice je hodně špatná. Myslím, že je to jeho poslední zima. Bohužel se to potvrdilo a za pár dní po návratu domů máme informaci, že Wiking už je v zubřím nebi. Druhý z býku je naopak v kondici velmi dobré. V hlavě jsem měl nějakou vidinu fotky, o kterou jsem se chtěl pokusit, ale tento zubří chlapák mi dal po přiblížení dost najevo, že tak blízko fakt nemůžu. Nakonec jsem byl rád, že stojím vedle stromu, i když by mi byl asi k ničemu, ale v ten moment mi bylo nějak líp. Nakonec se rozcházíme v dobrém. Býk se začal drbat o strom a asi nám chtěl ukázat, že on je tady pánem. Pak pomalu odchází a v tu chvíli začíná sněhová vánice. Fotíme co to jde, ale mám víc ostrých fotek sněhových vloček než zubra. Pomalu se stmívá a tak se vracíme na pokoje. Po celám dni venku se těšíme na teplou sprchu a večeři.
Druhý den ještě za tmy odjíždíme do krytu a doufáme, že i dnes se něco podaří. Uvelebujeme se, balíme se do spacáků a čekáme než se rozední. Ještě je tma a už se z nedalekých stromů ozývají orli mořští. Snad přiletí. Celou noc hustě sněžilo a sněžit nepřestává. Na fotky by to bylo určitě parádní, ale orlům, které po vyjasnění vidíme sedět na stromech, se dolů do hlubokého sněhu moc nechce. Sem tam přiletí káně, jestřáb, proběhne opelichaná liška a z lesa se nám přišlo ukázat stádo laní. Orlům se moc nechtělo a jen sem tam udělali průlet a nebo přistáli celkem daleko na nějaké lepší fotky. Nejvíce se asi dařilo přítelkyni s cropem a sigmou 150-600. I tak to byl zážitek. Den pomalu končí, stmívá se a čekáme na odvoz zase na pokoj.
Večer se balíme a domlouváme se, že se ještě dopoledne podíváme po zubrech. Sněžit přestalo, je krásně a obloha se protrhává. Krajina je nádherně zasněžená a my jen vyhlížíme nějakého zubra. Nedaří se a čas už nemáme. Musíme domů. Bylo to krátké, ale jak jsem psal na začátku, jestli to má cenu, tak opravdu mělo. S Vláďou se v Ostravě loučíme, ale ne na dlouho. Jestli máte o podobný výlet zájem, můžete se přidat.
