V loňském roce na přelomu září října, jsem s kamarády vyrazil na první cestu na severozápad Afriky do Maroka. Je to země, kam se vydává mnoho milovníků plazů a pro mnohé je to takový herpetologický ráj. Vydat se do této z afrických zemí turisty známé země, jsem měl v plánu již několik let, ale stále se mi nedařilo cestu uskutečnit. S kamarády Ondrou Uhlířem a Vláďou Šebíkem jsem o mé cestě mluvil již dřív a takový předběžný plán vznikl myslím někdy v květnu na akci v Chorvatsku. Na messengeru jsme si založili chat a plánování začalo. Věděli jsme, že jedno místo v autě bude volné a tak naši skupinu doplnil Tomáš Stehlík, který si focení hadů vyzkoušel právě u Bačinských jezer v Chorvatsku. V době plánování jsem měl hodně práce a tak musím přiznat, že jsem některé záležitosti přenechal ostatním. Ondra zajistil v půjčovně auto, Tom koupil letenky, dohodli jsme místa kam se chceme podívat a tak nějak společně jsme se pak shodli na ubytování, které Ondra našel. Přes herpetolog.sk jsem si zakoupil nějaké potřebné vybavení a těsně před odletem došla nádherná kniha Amphibians and Reptiles of Morocco, která na výpravě nesměla chybět.
Čas utekl jako voda a přiblížil se čas odletu. Zabaleno je a společně vyrážíme do Vídně na letiště. Časovou rezervu nemáme žádnou a kolona ve Vídni nás trochu zdržela. Na letiště tak přijíždíme za pět minut dvanáct. S váhou zavazadel máme drobné komplikace, ale společná váha je v pořádku a tak nastupujeme do letadla. Před západem slunce jsme na letišti Marrákeši. Bereme zavazadla, měníme peníze na místní měnu marocký dirham, kupujeme simkartu ať můžeme komunikovat s domovem a jdeme do půjčovny pro auto. Netrvá to dlouho a sedíme v třídvéřové dacii dokker, která nám ten týden musí sloužit. Už téměř za tmy jedeme směr první ubytování, které máme pod pohořím Atlasu. Přijíždíme hodně pozdě v noci a v ulicích malého městečka není nikde nikdo. Ubytování je pěkné a čisté. Jsme celkem unaveni a tak jdeme spát.
Ráno za východu slunce vstáváme a jdeme na naši první marockou snídani. Musím říci, že po celou dobu našeho pobytu jsem neměl s žádným jídlem problém a ba naopak jsem byl mile překvapen a některá jídla byla opravdu výborná. Po snídani ihned vyrážíme do terénu, slunce je ale neúprosné a během hodiny dvou je šílené vedro. To nám v hledání v terénu moc nepomáhá a po prvním dopoledni je mi jasné, že to nic jednoduchého nebude. Pohybujeme se kolem pohoří Atlasu a stoupáme směrem vzhůru. Chtěl jsem tuto krajinu a výhledy vidět a i když se nám na těchto místech nedaří najít nic k focení, tak nelituji, že jsme sem jeli. Krajina je nádherná. Na prvním ubytování zůstáváme tři dny a vždy se vydáváme na celý den do terénu na nová místa. První den odpoledne po několika hodinách hledání nacházíme prvního štíra a taky konečně nějakého plaza. Krásnou dospělou agamu marockou (Agama impalearis).
Další den se jedem podívat do míst s výskytem chameleonů a pohybujeme se v údolí řeky, v které momentálně neteče příliš mnoho vody. V krajině je ale vidět, že zde v srpnu po prudkých lijácích úřadovaly bleskové povodně. U řeky jsou vidět ne úplně moc plaché volavky rusohlavé, v řece vidíme několik vodních želv Mauremys leprosa a z břehů do vody skákají skokani. V písčitých ostrůvcích nacházíme také tři mrtvé lišky, které v doupěti asi překvapila povodeň. Odpoledne si ale užíváme focení chameleóna a v keři nacházíme housenku lišaje smrtihlava a krásnou kudlanku arabskou (Blepharopsis mendica). V ten den také nacházíme první náznak výskytu hadů, noru od slušně velkého pavouka a stridulující obří zemní kobylky Blood-squirting katydid (Eugaster sp). Pomalu ale jistě nás čeká přesun na nové ubytování.
Cestu dlouhou 350km jsme si zpříjemnili zastávkou na oběd u pobřeží. Fish Tagine který jsem si objednal, mám ještě teď před očima. Něco tak dobrého jsem dlouho neměl a jestli se někdy vrátím na toto místo, tak je volba při výběru jídla jasná. Odpoledne už jsme na našem druhém a zároveň posledním ubytování. Kvalitou ubytování jsem šokován. Je nádherné, čisté a neuvěřitelně příjemné. Jídlo je opět fantastické a hostitel velice vstřícný. Tak tohle by bylo a teď už jen najít něco k focení. Ještě v den příjezdu se vydáváme na místo, kde se mají dle našeho hostitele vyskytovat varani. Tato informace nás neuvěřitelně nakopla. Neváháme ani minutu a vyrážíme. Místo je to fantastické a hledání vzdáváme až za tmy. S čelovkama se vracíme k autu. Ne jen že jsme nenašli žádného varana, ale až na malého gekona a jednu ropuchu vlastně vůbec nic. Počasí je každý den jak přes kopírák. Ráno celkem chladno něco kolem 15°C a postupně se teploty šplhají k hrozným teplotám přes 40°C.
Jelikož beru tuto první cestu do Maroka spíše jako informativní s hledáním vhodných míst a zkoumání terénu, tak najezdíme a nachodíme mnoho kilometrů. Některá místa jsou opravdu fascinující, ale s nálezy je to špatné. Jsme dosti zklamáni a to se pomalu podepisuje i na naši náladě. Radost nám dělá až první zahlédnutí krásně barevných trnorepů. Pohybujeme se jak v kamenitém terénu tak i v písečných dunách. Stop v písku od různých živočichů jako jsou potemníci, štíři, tarbíci, ještěrky a dokonce i hadi je spoustu. V noci to tady určitě žije, ale nějak se nám ty noční výpravy nedaří uskutečnit tak, abychom našli i něco jiného než přejetou štíhlovku nebo užovku.
Nakonec se jeden den opravdu zadaří. Díky pomoci a informaci místních, u kterých pak jeden den zůstáváme ve skromném obydlí na oběd, máme možnost fotit princeznu místních pouští. Zmiji rohatou (Cerastes cerastes) si přál asi každý z nás a i když je malinká, tak ji to na kráse neubírá. Focení s ní si užíváme až do západu slunce. Poslední den se nám podaří ze zadržovací nádrže na vodu vysvobodit jednoho trnorepa, který nám to oplácí pózováním pro naše foťáky.
Týden uběhl jako voda a ráno se musíme vrátit na letiště. Domů si sice nevezu mnoho fotek, ale potřebných informací a poznatků mám spoustu. Z internetu toho dnes člověk nastuduje opravdu hodně, ale až na vlastní kůži pak člověk nejlépe pozná jaké to v dané zemi je a jak to funguje. Už při odjezdu vím, že se pokusím co nejdříve do Maroka vrátit. Byl to parádní výlet a klukům za pomoc a společnost moc děkuji. Pár fotografií které jsem si z Maroka dovezl naleznete v galerii. Za kvalitu fotografií v článku se omlouvám. Vše bylo pořízeno mobilem. V případě, že by měl někdo zájem se na další cestu do Maroka přidat, tak v září máte možnost.
