O víkendu proběhl foto-výlet do NP Vysoké Taury, kde bylo hlavním cílem vidět a fotografovat sviště horské. Výlet jsem pořádal společně s kamarádem Mírou Kadeřábkem, který však bohužel díky prodloužené neschopence nemohl jet a tak naši skupinu doplnil Bohdan Němec. Nechci se moc rozepisovat o tom, jak výlet proběhl, protože na to mají prostor ostatní účastníci, ale přeci si jen pár řádků dovolím napsat.
V pátek v šest hodin ráno vyrážím s prvním členem skupiny Davidem Havlem směr České Budějovice, kde se v devět hodin máme potkat s ostatními. Provoz na D1 je v normálu a tak jsem v Budějkách přesně na čas. Za pár minut přijíždí ostatní, Roman Šrubař, Bohdan Němec, Láďa Vít a Vašek Bambula. Všichni přemístili svá zavazadla do mého auta a tak nám nic nebrání odjezdu. Ještě krátké zastavení na benzince a vyrážíme. S jednou zastávkou na protáhnutí těl dorážíme na místo kolem půl druhé. Na apartmánu si vybalujeme věci, a jelikož je nádherné počasí, jedeme na výlet. Cestou přes jedno malé městečko jsem se nějak zapomněl a následoval jsem přede mnou jedoucí dodávku, která stejně jako já, nejela předepsanou rychlostí. To však nebylo zrovna chytré a stálo mě to třicet euro. No nedá se nic dělat. Přijíždíme na jedno místo, kde se nám to ale moc nezdá. Na poslední chvíli se rozhodujeme přemístit a pokusíme se stihnout poslední odjezd lanovky, která by nás mohla vyvézt na místo, kde se dle informací, které jsem dostal, vyskytují svišti.
Lanovku stíháme a za pár minut se pohybujeme ve výšce asi 2200 m.n.m. Žádná lanovka už dolů nejede a tak je jasné, že ten neuvěřitelný a dlouhý kopec půjdeme pěšky dolů. Nahoře je klid a nádherný výhled do krajiny. Všude kvete horská květena a tak někteří vytahují širokáče na krajinky a jiní zase makro. Svišti však nikde. Trochu se rozdělujeme a každý jdeme hledat. Najednou slyším typické sviští pískání. Zanedlouho vidím prvního sviště přeběhnout přes cestičku. Pískám a mávám na kluky a jdu vytáhnout foťák. Čekám u nor a pořizuji první snímky. Kluci však nejdou a tak se vracím. Vidím odložené batohy a tak je mi jasné, že si taky našli nějakého hlodavce. Musím se přiznat, že se mi hodně ulevilo. Jelikož jsem poctivě sledoval počasí a web- kamery a některé dny tady ještě spadl poprašek sněhu, do posledních dnů před odjezdem jsem netušil, jestli už svišti budou. Paní na pokladně u lanovky nám řekla, že je to dolů pěšky asi tři a půl hodiny. To se nám moc nezdá, ale je půl sedmé a tak raději vyrážíme dolů. No cesta to byla opravdu pekelná a trvala tři hodiny. Procházíme kolem nádherných lesů a horských luk a celí zpocení, unavení a s křečemi v nohách se dostáváme dolů. Než se všichni navečeříme a osprchujeme je půl dvanácté a jdeme unavení spát, protože za pár hodin zase stáváme.
O půl páté ráno zvoní budík. Snídaně, hygiena a rychlý odjezd na sviště. Máme to asi padesát kilometrů celkem normální cesty a pak dalších zhruba čtyřicet kilometrů jen do kopce. Zhruba v sedm hodin ráno jsme na místě. Nebe bez mráčku napovídá dalšímu krásnému dni s vysokými teplotami. Jdeme na místo, kde jsou k vidění svišti. Ještě je celkem přijatelné světlo a tak si každý hledá své místo. Později si všímám, že nedaleko od nás se pasou kozorožci. Moc jsem nevěřil tomu, že je uvidíme, natož, že si budeme moci udělat nějaké fotky. Přes poledne, kdy je neuvěřitelné horko a slunce moc ostré, se snažíme každý někde odpočívat. S focením pokračujeme až v pozdějších hodinách. Jelikož slyším neustále cvakat závěrky a sem tam zaslechnu i do prd… mám full (plnou kartu), tak si myslím, že kluci tam pár pěkných snímků najdou. Jsme už celkem unavení a tak se pomalu balíme. Na apartmán přijíždíme za tmy a já vím, že toho zase moc nenaspíme. Střídání ve sprše, večeře, úklid apartmánu, zálohování fotek a jde se spát. Ani mi nepřijde, že jsem spal a už zase zvoní budík. Apartmán dnes opouštíme a tak musíme vše uklidit a odnosit do auta. To se nám daří celkem rychle a tak po snídani v 5:20 sedíme v autě a vyrážíme na poslední možnost si něco vyfotit. Cestou se rozhodujeme, že se hned ráno podíváme, jestli jsou na stejném místě jako v sobotu kozorožci a pokusíme se udělat pár fotek v lepším světle. Po příjezdu na místo nám dělá radost pohled na zhruba dvacet kozorožců. Dva krásní samci si nacvičují souboje na říji, ale to se mi moc nedaří vyfotit. Vždy jsou buď na špatném místě, nebo jsem moc blízko a nemám kam uhnout, aby se mi krásně vlezli do záběru. I tak to byl nádherný zážitek. Je krásné ráno a všude klid.
Sluníčko začíná být ostré a tak se pomalu balíme a připravujeme na odjezd domů. Někteří si ještě v nedaleké restauraci dávají štrůdl, kávu nebo pivko a jedeme. V Českých Budějovicích, kde před dvěma dny náš výlet začal, se s některými musím rozloučit a pokračuji domů. V Brně dělám krátkou zastávku, kde nabírám moji rodinku a v šest jsem doma, kde se loučím i s posledním spolucestovatelem Davidem.
Chtěl bych všem účastníkům poděkovat za příjemně strávený víkend. Jsem rád, že jsem mohl poznat další lidi se stejným koníčkem a věřím, že se zase někdy potkáme.
Více fotografií najdete v galerii zde.
