Chorvatsko je pro tisíce lidí ročně hlavně dovolenkouvou zemí, kam si jezdí užívat slunce, moře a balkánské kuchyně. I já jsem ji za více jak dvacet let navštívil několikrát a to od Rabu až po Pelješac. Vždy to však bylo za účelem relaxu a ne focení hadů. V roce 2015 jsem začal uvažovat o výletě do Chorvatska, kde by mělo být hlavním cílem focení herpetofauny. Bylo mi jasné, že to nemůže být v letních měsících. Důvodem jsou právě velké davy turistů a velké letní teploty, které nejsou pro hledání plazů úplně ideální. Přes zimu jsem začal hledat vhodné lokality, ubytování, oslovil mé kamarády a začátkem května 2016 jsme vyrazili na první akci. Chtěl jsem navštívit NP Paklenica a tak ideální výchozí bod pro výlety bylo menší městečko Starigrad.
Na místo ubytování přijíždíme ještě za tmy a než přijede náš pan domácí a ukáže nám apartmány dáváme si krátký spánek v autě. Hned brzy ráno se ubytováváme, dáváme si snídani a hned jak je to možné, vyrážíme omrknout okolí. Počasí nám moc nepřeje. Je zataženo, sem tam dešťová přeháňka a teplota kolem 10°C. I tak se nám po chvíli daří najít prvního blavora žlutého (Pseudopus apodus) a želvu zelenavou (Testudo hermanni). Máme radost a víme že i přes špatné počasí si nějakou tu fotku dovezeme. Po obědě se jdeme podívat k pláži, kde na starých kamenných zídkách vidíme první ještěrky italské (Podarcis sicula). Na další den máme naplánovaný výlet do NP Paklenica. Přijíždíme k bráně parku, kupujeme vstupenky a než zaparkujeme auto, začíná lejt jako z konve. Chvíli čekáme v autě, ale nemá to cenu. Lístky můžeme použít druhý den, tak se vracíme na ubytování. Téměř celý den prší a tak se jen povalujeme na apartmánu. K večeru se počasí uklidnilo a dokonce se trochu vyjasnilo. Jdeme zase na pláž, mrknou na ještěrky a daří se nám najít prvního hada, štíhlovku balkánskou (Hierophis gemonensis). Na kartách nám přibylo dalších pár fotek a nálada je zase o něco lepší. Mým velkým přáním a dětským snem je najít užovku levhartí (Zamenis situla), ale naším hlavním cílem je najít zmiji růžkatou (Vipera ammodytes).
Proto se další den pokoušíme znovu navštívit Paklenici. Dobré je, že neprší, ale je zataženo a chladno. Po celém dni v parku, kdy jsem si v kopcích uvědomil kde je má fyzička, jsme viděli jen několik druhů ještěrek. Zmije však žádná. Hodně vyčerpaní se vracíme k autu a vracíme se na ubytování. Poslední den je počasí celkem rozumné a daří se nám najít šírohlavce východního (Malpolon insignitus ) a to nám po předešlém nevydařeném dni opět vytvořilo úsměv na tváři. Nad pohořím Velebit jsou stále černá mračna a už jen čekáme, kdy zase začne pršet. Ještě večer si balíme věci a brzy ráno vyrážíme k domovu. Celou cestu až k Vídni nám prší. Nepodařilo se nám vše, co jsme si přáli, ale i tak máme z fotek radost a je důvod se do Chorvatska na hady určitě vrátit. Tak zase za rok.
Jestli máte o podobný výlet zájem, můžete se přidat.
