Blíží se konec února a venku mrzne a mrzne. Zimu nemám zrovna moc v lásce a tak se do focení v těchto měsících moc nehrnu. Sedět ale neustále doma taky není zrovna to, co se mi líbí a tak se domlouvám s Honzou Ovesným na nějaké akci. Máme v plánu pokusit se nafotit krále vzdušného prostoru orla mořského. V rybárně kupuji skoro 6kg tolstolobika jako návnadu. Sraz si domlouváme na pátou hodinu ranní, abychom na místo dorazili ještě za tmy a nachystali si kryt. Když mi ráno zazvoní budík a podívám se z okna, říkám si, že jsem blázen. To jsem však ještě netušil, co mě čeká venku. Když jsem nasedl do auta a pootočil klíčkem v zapalování, ukázalo se mi na displeji -21°C!!! Když se potkávám s Honzou, jen kroutíme hlavou. Říkáme si, že se to třeba přes den zlepší a míříme na místo určení. Kukla, čepice, rukavice termoska s čajem a jdeme najít místo pro postavení krytu. Po pár minutách je mi neuvěřitelná zima. Tolstolobik už je nachystán na ledu a my sedíme v krytu. Dáváme si horký čaj a snídáme. V krytu se zdá, že ta zima nebude tak hrozná, ale po dvou hodinách čekání víme, že to nevydržíme. Navíc se neukázalo ani peříčko. Od dalšího čekání nás odradili lidé, kteří přišli otestovat kvalitu ledu. Zmrzlí to balíme a sedáme do auta. Objíždíme lokalitu a hledáme vhodnější místa pro příští pokus. V dálce na ledu vidíme několik orlů a tak se alespoň kocháme dalekohledem. Za 14 dní jedeme znovu na místo činu. Máme vybrané jiné a určitě vhodnější místo. Hlavně už není taková zima. Chystáme návnadu a zalézáme do krytu. Nedaleko je v rozmrzlé části ledu hejno kačen a pár velkých racků. Tak máme aspoň co pozorovat. Netrvá to ani moc dlouho a naše šestikilová rybka zaujala prvního racka. Zezačátku je dost opatrný, ale neodolá a vrhá se na hostinu. To přilákalo další racky, straky a nějakou tu vránu šedivku. Na pár minut vysvitlo i sluníčko a tak děláme s Honzou pár fotek. Není to žádná sláva, ale dívat se na velké racky jak trhají zmrzlé maso naší návnady je určitě zážitek. Orel se nám neukázal a tak si musíme počkat na další zimu. Při cestě domů se jedeme ještě podívat na zimoviště kalousů ušatých a míříme domů. Po cestě se domlouváme na plánovaný jarní víkend v jižních Čechách, ale o tom zase až příště.
