Řecko – jezero Kerkini I.

Na podzimním krátkém výletě za jeleny do Nizozemska, jsme se všichni domluvili, že si v únoru uděláme další výlet a to tentokrát směrem na východ. Cílem byl pelikán kadeřavý na jezeře Kerkini. Tato velká vodní nádrž na severu Řecka nedaleko Bulharských hranic je ptáčkařský ráj. Kamarád Míra už na jezeře fotografovat pelikány byl a jeho fotky se mi moc líbili. Jezero je u fotografů přírody a hlavně ptáků velice oblíbené. Pelikáni jsou díky místním rybářům, kteří každé ráno tahají sítě plné ryb na lidi zvyklí a v době námluv mají krásné kadeře a červené laloky zobáků. To je pro fotografování výborná kombinace. Nejvhodnější doba je vždy na začátku roku na přelomu ledna a února. Naše cesta byla naplánovaná na druhou polovinu února a měl jsem trochu strach, jestli nebude na focení vybarvených pankáčů pozdě. Blížil se čas výletu a přišla od kamaráda Míru špatná zpráva, že se výletu nemůže účastnit. I přes všechna možná řešení nám společný výlet neklapl a tak jsem řešil, jestli pojedu jen s přítelkyní a nebo se narychlo někdo přidá. Nakonec nabídku přijal Vláďa a proto jsem psal v posledním článku z výletu za zubry, že se s Vláďou neloučíme na dlouho.

Čekala nás 1350 km dlouhá cesta, kterou jsem naplánoval přes noc a tak si Roman a Vláďa mohli trochu v autě po cestě k nám, trochu odpočinout. Jelikož je převážná část cesty po dálnici, tak to celkem utíkalo a téměř na jeden zátah jsme byli brzy ráno u jezera. Jedeme se hned ubytovat a čekalo nás milé překvapení. Majitel hotýlku je i místní průvodce. Ihned po vybalení nás zavezl k jezeru na místo kde je to k focení nejlepší, kde je možné udělat výlety na loďkách a kde dostaneme od rybářů bedny plné ryb na krmení pelikánů. Počasí bylo slunečné a tak nemohl výlet začít lépe. První den po cestě hlavně odpočíváme na břehu jezera a užíváme si slunce, které krásně hřeje. Přes poledne to na focení stejně moc není a tak se o první fotky pokoušíme až při západu slunce.

Po prvním dni jsme myslím spokojeni a víme, že už to budeme moct jen vylepšovat. Na druhý den si domlouváme na ráno bednu plnou ryb. Ta je nachystaná a tak už jen čekáme na východ slunce. Celý den až tedy na obědovou pauzu a odpolední odpočinek trávíme ve společnosti pelikánů. Jsou to opravdu krásní opeřenci a někdy není ani potřeba fotit, ale stačí se kochat. Nejvíce mě fascinují jejich nízké lety nad hladinou, kdy jsou schopni bez mávnutí křídel letět těsně nad hladinou několik desítek metrů a pak ladně přistát. Po večeři u pivka všichni sedíme a promazáváme fotky. Je toho opravdu hodně. Na třetí den máme domluveno ranní focení z loďky.

Ještě za tmy přijíždíme k jezeru a tam už nás čeká rybář s loďkou. Nastupujeme a pomalými pohyby dřevěných pádel odplouváme do středu jezera. Pelikáni tohle dobře znají a pomalu se slétávají k loďce. Začíná se rozednívat. Je krásně jasno a tak čekáme na další úžasný východ slunce nad jezerem, které prostě patří pelikánům. Karty se po včerejším zálohování opět začínají plnit. Motivů a situací je tolik, že člověk ani neví, které sklo si má nechat na foťáku nasazené. Střídám to jak fusakle a tak je tam jednou rybí oko, jednou  makro a nebo třeba teleobjektiv. Vše doplňoval rybář, který ovládá jen jedno anglické slovíčko a to je fish. Vždy když sáhl do bedny pro rybu, rozmáchnul se, zařval fííííííííš a ryba letí pelikánům přímo do nachystaných zobáků. Rybář vše zakončil tím, když ukázal na motor a posunkovou řečí naznačil, že to teď rozjede a pelikáni poletí podél lodí. Super, budeme fotit letovky.  Slunce už je příliš ostré a tak míříme ke břehu. S rybářem si domlouváme další bednu ryb na poslední odpoledne a jedeme na snídani. Fotek máme každý tolik až si říkám, že nevím kdo to bude třídit a tak odpoledne čekáme jen na nějaké pěkné světlo, nebo  zajímavou příležitost.

Další den ráno jsme ještě chtěli jednou fotit při východu slunce, ale počasí se ještě večer začíná kazit a na neděli hlásí déšť. Jelikož jsme si focení pelikánu užili na maximum , domlouváme se, že vyjedeme směr domov brzy ráno. Cesta je dlouhá, kluci pak ještě musí jet kus cesty domů, tak to všem vyhovuje. Už při odjezdu prší. Cesta je pohodová a tak jsme za cca 13 hodin doma. Krom fotek si odvážím spoustu informací a zážitku, které jsem do příběhu ani nenapsal. Fotek mám hodně a myslím, že i různorodých, ale vždy je co zlepšovat a tak se sem musím určitě vrátit. Na jezeře Kerkini to však není jen o pelikánech a tak si už v hlavě plánuji, jak se sem podívat a to ne jen v době nejlepší na pelikány, ale i v jiných měsících roku. Jestli máte o podobný výlet zájem, můžete se přidat.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *