Polsko – zubr evropský

Někdy koncem léta mi můj kamarád Míra Kadeřábek říkal o svém plánu vyrazit v prosinci na focení volně žijících zubrů. Čas plynul jako voda a v listopadu bylo o cestě rozhodnuto. 15. prosince ve 2:30 hod. asi po třech hodinách spánku, značně nevyspaný vyrážím směr Polička, kde vyzvedávám Míru. Před pátou hodinou ranní si dáváme kafe na benzince v Hradci Králové, kde se máme setkat s dalším účastníkem výletu a to s Bohdanem Němcem. Přehazujeme věci k Bohdanovi do auta a své auto nechávám na parkovišti. Míříme směr Polsko-Bělověž a čeká nás asi jedenáct hodin cesty. To, že nechávám auto jen tak na parkovišti několik dní, mi nedělá moc dobře a to ještě netuším, co se mi přihodí zhruba za tři hodiny. Chystám se napsat manželce sms, že už jsme v Polsku a zjišťuji, že mobil jsem nechal v autě. No nedá se nic dělat. Budu věřit, že za šest dní na parkovišti najdu auto i s mobilem. Cestou probíráme vše možné, ale hlavním tématem je příroda a focení. Míra vše doplňuje svými hláškami a tak je o zábavu postaráno. Je zataženo, chladno, větrno a hlavně nikde žádný sníh, který jsme si pro focení zubrů moc přáli. Do cíle máme asi padesát kilometrů a při příjezdu na místo určení jsme velice překvapeni. Není to žádný zázrak, ale trochu sněhu zde je. Zaparkujeme auto a jdeme se ubytovat. Vybalujeme věci, dáváme si kafe a děláme si plán na další dny. Bohdan prohlíží několik webovek s počasím a není to vůbec přívětivé. Zataženo, oteplování a přeháňky. Vím, že focení nebude jednoduché. Je možné se připojit na wifi a tak mohu v klidu a zdarma napsat manželce domů. Ještě si prohlížíme stažené fotky zubrů pro inspiraci a pomalu se chystáme spát. Kolem třetí hodiny ráno se probouzím a slyším nemilý zvuk. Venku leje jako z konve. Je mi jasné, že i ten poslední sníh bude ráno pryč. Jelikož hlásí zataženo, tak nemá cenu vstávat kvůli nějakému východu slunce. Klidně dospáváme předešlý den. Po snídani v doprovodu průvodce jdeme na zubry.

IMG_3547

Vyrážíme pěšky, netrvá to moc dlouho a přicházíme na okraj louky, kde vidíme první dva statné býky. Jsou to opravdu neuvěřitelně velká zvířata. Jen tak v klidu stojí, hledí přímo na nás a přežvykují. Vytahujeme foťáky a děláme první snímky. Ty jsou opravdu děsivé. I když se člověk nějak vyrovná s vysokým ISO a hrozným časem, fotky jsou technicky díky mlze, opravdu špatné. Pomalu se přibližujeme a povalujeme se v mokré trávě a zbytcích sněhu. Býci se pomalu přesouvají a my je následujeme, nakonec odchází na pole, kde vzniká mírná šarvátka, kterou však stihl nafotit jen Bohdan. Já ani Míra jsme nebyli připraveni a tak si tento zážitek ponesu jen ve svých očích. Každopádně vím, že bych nechtěl, aby si tento tunový kolos pohrál se mnou. Na poli se mi nedaří nic moc fotogenického vytvořit, až na jednu zamlženou fotku a tak jdeme pro auto a vyrážíme hledat zubry do lesa. Tam by mohly vzniknout alespoň trochu zajímavější fotky, když už to počasí je takové, jaké je. Netrvá to moc dlouho a ocitáme se na lesní mýtině, kde se pase jeden býk. Pokoušíme se po okraji lesa přiblížit tak, ať ho moc nevyplašíme a přitom nacházíme další dva býky, kteří odpočívají ukryti mezi stromy. Každý si hledá nějaké to místečko odkud je možné je alespoň nějak nafotit, až se přistihuji, že jsem s Mírou k jednomu býkovi na vzdálenost asi deset metrů. Při této vzdálenosti se necítím zrovna nejlépe, ale i tak se snažíme vytvořit nějaký snímek. Vše nám zhoršuje mlha, která se převaluje jako bílá pěna z mýtiny do lesa a zase zpátky. Býci se rozhodli, že už se prostě fotit nebudou a v klidu odcházejí hluboko do lesa. Jedeme na další místo, kde se vyskytuje celé stádo a ne jen samotářští býci. Zhruba po hodině jízdy autem po strašných cestách (chudák auto), jsme na místě. V dálce stojí stádo asi patnácti kusů všech věkových kategorií. Jen přiblížit se a udělat nějaký snímek nám prostě nedovolují a pomalu mizí v dáli. No je vidět, že můžeme být rádi za to, co už máme na kartách, netušíme totiž, co nás čeká další dny. Hodin do západu slunce, které se za celý den ani neukázalo, už moc není a tak jedeme pomalu domů. Cestou se ještě zastavujeme na moc pěkném místě, kde opět odpočívají tři býci. Krajinka s malými borovicemi se nám zamlouvá, ale po pár fotkách jsou zubři pryč. Co naplat, vracíme se na ubytování a konečně si celý promrzlý dělám kafé a něco teplého k jídlu.

 IMG_3884 (2) kopie

Jelikož je brzy tma, tak máme dostatečný prostor pro odpočinek, pokec a naplánování dalších dní. Konverzace je o všem možném a Míra to opět doplňuje hláškami, které nás dostávají do záchvatů smíchu. Prohlížíme si na displejích foťáků naše výsledky a z mojí strany to není žádná sláva, ale nějakou fotku pro publikaci na web a do článků určitě vyberu. Další den se chystáme jít do krytu a pokusíme se nafotit orly mořské. Vstáváme brzy. Je totiž důležité jít do krytu ještě za tmy a za tmy kryt zase opustit. Čeká nás několik hodin sezení a čekání v malé dřevěné boudě. Počasí je úplně jiné. Mrzne a je úplně jasno. Bude krásný slunečný den. Je to to, co nám předešlý den chybělo u zubrů. Výsledky z krytu jsou ale opravdu špatné a tak se o tom ani nebudu rozepisovat. Mohu jen napsat, že vzniklo pouze pár spíše dokumentačních fotek krkavců velkých, kterých přiletělo pomalu ještě za tmy asi padesát a jejich krákání se ozývalo ze všech stran. Vzdálenost pro focení byla ale příliš velká. Hejno krkavců zanedlouho doplnilo šest orlů, kteří nejdříve posedávali po okolních stromech. Celí napjatí čekáme, co se bude dít. První se pokouší přiletět na návnadu, ale je za hlasitého krákání vyprovázen několika krkavci. Čekání na orla se zdálo být marné. Jediné, co jsme viděli a byl to opravdu krásný zážitek, bylo pozorování ladných náletů na návnadu, kterou orli uchopili do svých pařátů a odletěli v klidu hodovat někam na strom. Z krytu vylézáme po čtvrté hodině a odjíždíme bez výsledků domů. To, že se nám nepodařilo nic nafotit nás ani tak netrápí jako to, že bylo celý den krásně. Zubr při východu nebo západu slunce, byl jeden z našich vytoužených snímků. Nedá se nic dělat a budeme doufat, že počasí vydrží. To se ale nestalo a ráno je opět zataženo, mlhavo a teplo. Cílem je, se podívat na místo, kde by mohly vzniknout trochu jiné fotografie a tak nasedáme do auta a vyrážíme. Zanedlouho jsme na místě. Bereme stativy, fototechniku a jdeme hledat. Jediné, co však nacházíme je zubří trus. Tento den nezačal zrovna dobře. Jedeme se podívat do lesa, kde jsme fotili zubry první den. I na tomto místě se nám ale nedaří. Obcházíme celou mýtinu, ale býci nikde. Musím ale říci, že prostředí je opravdu krásné. V posledním sněhu na padlém stromu nacházím stopy rysa a to mi naznačuje jen to, že se pohybuji na úžasném místě plném krásných zvířat. Čas je neúprosný a na našich kartách se zatím neuchovala jediná fotka. Nedá se nic dělat a musíme se pokusit přemístit na jiné místo.

IMG_3954 kopie

Projíždíme kolem louky, kde se v dálce pasou dva býci. Zaparkujeme a konečně se jdeme pokusit o nějakou fotku. Od auta nás doprovází místní pes a jen mám trochu strach, jestli nám neodradí zubry. Nakonec, i když nejsou podmínky zrovna ideální, si focení užíváme. Myslel jsem, že se býci přemístí do vysoké suché trávy, ale dvě tunová těla si ulehla na ne zrovna ideálním místě pro focení. Po nějaké době si zase uvědomuji, že jsem už celkem blízko a tak se rozhlížím po místě, kam v případě potřeby utéci. Míra prohlásil ‘‘ tam na ten seník‘‘, ten je ale tak daleko, že by to tam asi nestihl ani Usain Bolt. Býci odpočívají a nehodlají se nikam přemístit. Nezbývá nic jiného, než abychom se přemístili my. Opět projíždíme lesem a já zase cítím, jak to auto trpí. Na jednom rozcestí přibržďujeme a Bohdan prohlásí ‘‘zubr‘‘. Já ani Míra nic nevidíme, až po stažení okýnka vidím v dáli na lesní cestě černý flek v mlze. Moc nechápu, jak je mohl Bohdan vidět, ale jsem rád. Přiblížili jsme se totiž kousek autem a pár kroků po svých a vznikly další trochu zajímavé fotky, které nám udělaly radost. Na cestě stála kráva se starším telátkem. To se po chvíli ukrylo v lese, ale kráva se upřeně dívala a hlídala naši vzdálenost. Když jsem ležel na zemi a v hledáčku jsem pozoroval, jak je nervózní, přešlapuje a mrská ocasem, nebyl jsem vůbec v klidu. Nakonec i ona mizí v lese. Vstávám ze země, otáčím se ke klukům a v tom mi za zády, nevím, v jaké vzdálenosti přeskočí přes cestu další zubr. Jediné co vím je, že jsem se pěkně leknul. Kousek dál, vidíme v lese menší ukryté stádo a po pár metrech na louce dalších dvacet zubrů, kteří opět prchají. Tady si jen říkáme, že vyfotit zubra není zrovna moc jednoduché a jsme opravdu rádi za ty fotky, které máme. Jedeme se podívat ještě na jedno místo, kde je opět celkem početné stádo, ale jak už víme, udělat pěknou fotku zubra ze stáda je asi nemožné. Vracíme se domů. Opět následuje kafe a teplá večeře z konzervy. Už se celkem těším domů na normální jídlo. Večer probíráme, jak naložíme s posledním dnem. Po konzultaci je rozhodnuto, ještě jednou zkusíme štěstí u orlů. Už ani nevím, jaká byla předpověď počasí, ale ráno bylo opět krásně a mrzlo. Vůbec netuším, jestli to bylo dobře nebo špatně, nebo jestli to byl zákon schválnosti. Dva dny u zubrů a hnusně. Dva dny do krytu a nádherně. To jsou prostě věci přírody, které neovlivníme. Tak alespoň doufáme, že se nám podaří nafotit krále vzdušných prostor. Jelikož už se článek blíží ke svému konci, tak asi tušíte, že i druhý den v krytu dopadl špatně. Orli se ukázali jen ráno a hned odletěli, krkavci se také brzy rozlétli a tak to bylo celý den. Nikde ani peříčko. Když už se blížila hodina, kdy jsme mohli opustit kryt, ukázal se nám v dálce vlk a přišla se na nás podívat liška. To je ale vše, jedeme tedy domů. Teď už jen zabalit, dát si poslední večeři, prohodit pár slov s hostitelem a jít si na pár hodin lehnout. Odjezd máme naplánovaný na tři hodiny ráno. Až na průjezd Varšavou to celkem šlo a ve tři hodiny odpoledne jsme v Hradci u mého auta i s mobilem. Loučíme se s Bohdanem a vyrážíme ke svým domovům. Závěrem bych chtěl jen říci, že i když se nepovedlo vše, co jsme si přáli, tak to byl pěkný výlet. Poznal jsem další super lidi, kteří mají rádi přírodu a focení volně žijících zvířat a přijel jsem z krásných míst evropské přírody plný zážitků. Vím, že se na zubry určitě ještě vypravím a budu moc rád, když to bude ve společnosti Míry a Bohdana. Kluci díky, bylo to super!

 Pro zájemce doporučuji něco si přečíst o zubrech na wikipedii. Dozvíte se tam třeba i to, že na zubra jsme se mohli taky už jen chodit dívat do muzea.

 Tentokrát jsem se nějak po nocích rozepsal, tak doufám, že vás to povídání moc nenudilo.

IMG_4220 kopie

5 Reakci

  1. Michal Kačmařík

    Moc hezké čtení a fotky parádní! Atmosféra opravdového lesa a síly přírody. Díky!

  2. Moc pěkné čtení. Musel to být opravdu silný zážitek na který jen tak nezapomeneš. Fotky jsou parádní a ta atmosféra z nich jde cítit. Jen tak dál!

  3. No Ondro, konecne jsem se dockal. Fajn clanek, uplne vycerpavajici…nevidel jsem, ze si delas poznamky :-D. Jinak, byl to prima vylet, s prima lidmi. Doufam, ze nekdy zas neco podnikneme. B

  4. Jaromír Kadeřábek

    Ondro hezky napsané,moc rád jsem s váma oběma jel.Byl to super zážitek v bezvadné společnosti a něco jsme i vyfotili;-).

  5. Ondro super článek! Takové s vlastními pocity mám nejraději. Na to jak se ti nedařilo máš super fotky! Hlavně ten orel s krkavci mě dostal, ale ostatní jsou také super!

Reakce

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>