Polsko – medvědi a vlci II.

Na začátku června se již potřetí vydávám směr Polsko – Bieszczadzki Park Narodowy. Říkáte si potřetí a v nadpisu je II.? Je to ale tak. Z druhé velmi krátké zimní akce jsem žádný reportík nenapsal. Byla to jen víkendová záležitost, kterou jsme si narychlo domluvili s Vláďou Šebíkem. Byla krásná zima, na místech, kam jsme vyrazili byla hromada sněhu a vlci v zimně by se nám líbili. Díky velké vrstvě sněhu se vlkům ke krytům moc nechtělo a počasí jim nahrávalo do karet k tomu, aby si něco snadno ulovili. Jeden den v krytu je málo a tak se nebylo čemu divit, že se nic nepovedlo. Celý výlet byl ale směřován na zubry ve sněhu a v jiném prostředí než je na místech kam jezdíme.  Jeden den jsme tedy vyrazili do terénu, ale ani tento den se moc nedařilo. Viděli jsme sice vlky i zubry a to dokonce na jednom místě společně, ale jen na velkou dálku. Odpoledne jsme se pokoušeli najít uralku – puštíka bělavého a to se nám poštěstilo. Nakonec to byl celkem pěkný odpočinkový výlet.

Teď už se ale vrátím k červnové akci, kam jsem vyrazil opět s Vláďou a partou lidí. Přes mail a messenger si domlouváme několik podrobností a jelikož jedou dvě auta, tak i čas příjezdu na místo. I když druhé auto zvolilo cestu přes Slovensko, tak se skoro na čas kolem třetí hodiny potkáváme u ubytování. Předpověď počasí se mění a z bouřek a deště se na celých pět dní vyklubalo letní počasí s teplotami přes třicet stupňů a nějaká ta kapka spadne jen občas. Oproti první akci, která byla v říjnu je delší den, aktivita zvířat je úplně jiná a doznívá medvědí říje. Rychle se vybalujeme, bereme foťáky, spacáky a jedeme do krytu, kde budeme spát a opustíme ho až ráno kolem deváté hodiny. I přesto, že už jsem zde potřetí a jízdu defenderem tak nějak znám v dešti i sněhu, tak mám opět obavy co nás čeká. Naštěstí to tentokrát nebylo tak hrozné a kolem čtvrté hodiny odpolední už sedíme v krytu. Máme informace jak chodí medvědi a že s vlkama je to momentálně špatné. Máme ale skoro pět dní a tak všichni věříme, že se něco podaří. Netrvá to snad ani půl hodiny a před kryt přichází první odrostlejší medvídě. Máme radost a děláme první fotky.

Odrostlejších medvíďat chodí před kryt několik a v jednu chvíli jsou tam spolu tři. Bylo celkem srandovní je pozorovat, jak plaší sami sebe. Vždy když byl před krytem jeden a z lesa se blížil druhý, tak se postavil na zadní, čichal a pak utíkal pryč. Když zjistil, že je to mladej brácha nebo se ségra, tak si oddychnul a vrátil se zpět. Tak se to opakovalo pokaždé a všechny dny. Dospělí medvědi se ukazovali převážně až po západu slunce a v noci, které trávíme v krytu a tím pádem i v jejich společnosti a samozřejmě s komáry. Tyto bodavé savé bestie mě prostě milují a pro ostatní funguju jako repelent. Nevím proč, ale převážně nikoho jiného v přítomnosti mé osoby neštípou. Dospělí medvědi odchází od krytu vždy ještě před svítáním a hned ráno se zase ukazují mladí. Byl to parádní zážitek spát v blízkosti těchto šelem a jelikož bylo v noci úplné ticho, tak to vše umocňovalo poslouchání jejich funění a hlasových projevů.

Po první noci si domlouváme odvoz z krytů na půl devátou. Odjíždí první skupinka a já s Vláďou a Peterem čekáme na druhé kolo. Vše už máme sbalené a samozřejmě i techniku. To byla ovšem velká chyba. Než dojel defender, tak se nám před krytem procházel krásný velký vlk. Vytáhnout ale techniku nám nedovolil a odběhl do lesa. Dalo nám to naději, že se nám vyfotit vlka povede, ale bylo to za pět dní první a poslední setkání. Medvědi se ale ukazovali pravidelně a tak jsme vždy jen čekali, co nám před krytem předvedou, jaké bude světlo a jestli se i dospěli ukážou za světla a ne jen v noci. I to se během pěti dní povedlo několikrát a tak si myslím, že fotek medvědů máme všichni dost a jsme spokojeni.

Přes den, kdy jsme nebyli v krytu jsem měl v plánu chodit někde po okolí, ale bylo neuvěřitelné vedro a tak jsme to pojali hodně odpočinkově. Někdo dospával večer na pokoji, někdo se pohyboval kolem ubytování a nebo jsme si prostě jen tak vykládali zážitky z jiných cest a focení. Nakonec jsme si jedno dopoledne před obědem udělali krátkou procházku a na závěr našeho výletu se povedlo nafotit užovku stromovou, kterou si Vláďa moc přál a já jsem mu sliboval, že ho na stromovky vezmu. Bylo to pěkné zakončení fotovýletu a i přesto, že se vlci neukázali, tak jsem s výsledkem spokojen. Doufám a věřím, že i ostatním se akce líbila. Kdyby měl někdo chuť si užít něco podobného, tak je určitě možnost a stačí napsat. Více fotografií z polských akcí najdete v galerii.