Alpy – svišť horský III.

Ve druhé polovině června jsem opět vyrazil do rakouských Alp. S třemi kamarády jedu již potřetí fotit sviště a kozorožce do národního parku Vysoké Tatry. Na cestu se vydáváme v noci z Brna a vše máme naplánované tak, aby při otevření brány vysokohorské silnice Großglockner Hochalpenstraße jsme byli na místě. To se nám daří a hned brzy ráno jsme u svišťů. Obloha je oblačná, je celkem chladno a žádný krásný východ slunce se nekoná. Svišťům to však nevadí a už pobíhají v trávě a hledají něco k snědku. Skoro celý den trávíme v jejich společnosti. Jsme ale celkem unaveni, počasí nenasvědčuje že by se měl konat nějaký pěkný západ slunce a tak se jedeme ubytovat a pořádně najíst.

Druhý den se chystáme na jiné místo a lanovkou se necháváme vyvést do hor zhruba do výšky 2200 m.n.m. V horách je i v červnu počasí dosti nevyzpytatelné. Netrvá to moc dlouho a přichází déšť se sněhem. Ochlazení je citelné a tak se jdeme schovat do restaurace u horní stanice lanovky, kde si dáváme teplou polévku. Ten den už se stav nemění a tak zbytek dne trávíme na ubytování. Sledujeme předpověď počasí a ta není moc příznivá. Na třetí a poslední den máme totiž v plánu se vrátit pod Grossglockner ale tam se v případě že nasněží, nedostaneme. Vysokohorská cesta bude totiž uzavřená a bez zimních pneumatik a řetězů nás tam nepustí. Sledujeme online kamery a jen doufáme.

Hned ráno voláme na bránu jak vypadá situace a vjezd máme povolen od cca deseti hodin. Pomalu nabíráme výškové metry a já si jen přeji, aby se situace nějak nehoršila. Zimní pneu už v červnu opravdu nemám a řetězy už vůbec ne. Naštěstí jsou cesty celkem sjízdné a tak jsme před obědem zase u svišťů. Sníh sem tam poletuje a je opravdu zima. Ještěže má člověk nějaké zkušenosti a ví, že i v tomto ročním období se sem bez zimního oblečení nevyplatí jezdit. Při focení si všímám, že nedaleko jsou kozorožci. Mám radost, že i tentokrát se zadařilo. U svišťů to balíme a jdeme k nim.

Daří se nám dělat pár fotek, ale terén na jejich pronásledování není pro nás. Stádo je celkem početné a starší samci se sem tam prohání a nacvičují si souboje na říji. Na to však mají ještě dost času. Nedaleko je na strmé stěně skupinka mladších kusů a je úžasné je pozorovat jak se na mokrých skalách dokáží pohybovat. Od ledovce se žene vítr, který přináší temnou šedou oblohu a začíná sněžit. Je čas se vrátit do auta. Cestou dolů si ještě děláme krátkou zastávku u orchidejí, ale pak už jedeme zpět domů. Myslím, že i přes nepřízeň počasí se dařilo a kluci jsou spokojeni. Kdyby měl někdo zájem, tak je možné se na takový výlet přidat.  

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *